Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

                                                                                                                       CH.Hitchens

14. JEDNOTA KRISTOVA TĚLA

  Jednota v různosti. Staré heslo Jednoty bratrské naznačuje mnohé. To, co si pod pojmem jednota představují představitelé církve CASD, je pouze uniformita bez otázek a slepá poslušnost. (1.)   Je hezké napsat do věroučné preambule, že: nás nesmí dělit rasové, kulturní rozdíly mezi urozenými a nízkými….rozdíl mezi mužem a ženou (2.), přesto:

– pokud se roky volá po změně témat v periodikách sobotní školy, tak následuje vždy vymlouvavá odpověď, že to je určeno pro “jinou kulturu”.

– k rasové otázce bych přes tisíce vidění rád četl i nějaké jasné, které se v době E.G.W. kriticky vyjadřuje k otrokářskému jednání prvních adventistů a zastává se jejich černého služebnictva. (3.)

– je opravdu zajímavé, jak směr, teologické uvažování, prostředky v církvi určují majetní podnikatelé, kteří si nezávisle na vedení ČS CASD a za jejich zády platí přednáškové sály, svou hosty k obrazu svému, kteří slouží coby “utvrzovači věčných pravd”. Jejich propojenost a desátky, přísun finančních prostředků z GK, je určující, a tak není divu, že jsou propojeni s nejvyššími složkami CASD GK. (4.) Opět se ukazuje, že není pravda, že rozhodující jednotkou v církvi je člen.

– to, že žena dodnes nemá v CASD stejné postavení a možnost služby v obdarování jako muž. je opět jen ukázkou toho, že to jsou právě kulturní a mocenské struktury, které určují nauku místo toho, aby byly brány v potaz texty prvních kapitol bible. (5.)

——————————————————————————————————————–

(1.)  Na výročním zasedání výboru Generální konference vyzval shromážděné vedoucí, aby se spolu s ním oddali Bohu a zaujali jednotný postoj v otázce jedinečných biblických věroučných bodů církve adventistů.

T.Wilson, předseda CASD, Advent 10/2014 str. 28.

(2.) Církevní řád str. 149, 2011

(3.) … přece jenom jsem něco nalezl – smysluplnost posuďte sami:

 Viděla jsem, že otrokář se bude muset zodpovídat za duši svého otroka, jehož udržoval v nevědomosti. Hříchy těchto otroků budou vyhledávány na jejich pánech. Bůh nemůže vzít do nebe otroka, úmyslně drženého v nevědomosti, který neví nic o Bohu, ani o Bibli, bojí se jedině biče svého pána a zaujímá mnohdy nižší postavení než zvíře. Učiní však pro něj to nejlepší, co může soucitný Bůh učinit: nechá jej zaniknout, jako by ho nikdy nebylo; jeho pán však bude muset vytrpět sedm posledních ran a pak při druhém zmrtvýchvstání bude probuzen, aby vytrpěl druhou, nejhroznější smrt.                                     E.G.W,. Rané spisy, kap. Hříchy Babylona.  276/1  https://egwwritings.org/

    Pro představu doby – životopisný film:  http://www.csfd.cz/film/304544-12-let-v-retezech/zajimavosti/?type=film

(4.)  Viz.aktivity v CASD V Českém Těšíně, prapodivný oběžník starším všech sborů o přednáškách tajemníka divize G. Maurera, nebo tajně plánovaná návštěva předsedy CASD T. Wilsona na IŽS, kde se opět ukazuje, ”kdo tahá za nitky“ a bezmocnost v tichém přehlížení vůdčích složek CASD ČS a MSS.

(5.) Opět na Generální konferenci CASD roku 1990 tato otázka shozena ze stolu a tak to jde od konference ke konferenci. Jako odůvodnění zamítnutí se paradoxně používají spisy ženy E. Whiteové: Je povinností ženy, aby ustoupila ve svých přáních a ve své vůli svému muži. Oba mají ustoupit, ale Boží Slovo dává přednost úsudku mužově. A neubere na důstojnosti ženy, když ustoupí tomu, koho si vyvolila, aby byl jejím rádcem a ochráncem. ^1T 308 Manžel má udržovat své postavení v rodině mírně, ale se vší rozhodností. (Svědectví pro církev 1, str. 307- 308).

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

                                                                                                                       CH.  Hitchens

 13. OSTATEK A JEHO POSLÁNÍ

    Znakem většiny sekt je důraz na jejich absolutní”pravdu” nebo jejich výjimečnost. A proto není divu, že se, podobně jako u některých církví nebo hnutí, setkáváme s výrazy jako věrný otrok nebo svatí posledních dnů, tak ani adventismus v tomto nestojí v pozadí. Označení sama sebe za ostatek a učení ohledně tohoto bodu opět vede k sebestředné exkluzivitě. (1.)

Pokud si vymyslíte složitou hru, kde jste pravidla vymysleli a určujete jenom vy, je dopředu znám vítěz. Hra spočívá v tom, že se neustále hráčům = členům předkládají otázky v periodikách:”Kdo jiný než my učí “trojandělské poselství?” (2.)

“Kdo jiný než my má graf roku 1844?”…odpověď je jasná. (3.)

Přesto, že se snaží někteří v českých podmínkách tento bod učení zjemňovat a omlouvat (tzn. dovolovat, že budou spaseni i jiní lidé než příslušníci církve), nadále zůstává tento bod učení neměnným a do očí bijícím.

——————————————————————————————————————–

(1.)  Z nebe je nám dán mandát….naplňujeme kvalifikace Boží církve ostatku, která bude finišovat s maximálním nasazením.

     Wilson, předseda CASD, 2011, Kalifornie

(2.) Tím je učení o ostatku provázáno s učením o prorockém daru Ellen Whiteové. Svým způsobem se také jedná o definici kruhem – prorocký dar potvrzuje pravost církve, která je pravá proto, že se v ní tento dar vyskytuje.

                      (B.Jetelina –diplomová práce ASD mezi modernou a postmodernou, str. 71.)

(3.) Církevní řád CASD, str. 149, Praha 2011

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH. Hitchens

12. CÍRKEV

Často kritizované heslo katolické církve, že mimo církev není spásy, postihuje adventismus v učení vice než zdrávo. Zatímco katolická církev se od tohoto oprostila a hodně reformovala (1.), v praxi CASD to nadále trvale zůstává. (2.)

Členové CASD často musí vynaložit veliké úsilí, pokud si chtějí zachovat skupinku, společenství obyčejného sdílení víry. Často je to za cenu nálepek, že brzdí druhý příchod, že jsou nejednotní, nebo že je satan ponouká, když kritizují vyšší církevní složky. (3.)

    Mám totiž za to, že dar vzájemných bratrských vztahů, který je nám zpřístupněn smírčí obětí Pána Ježíše Krista, jsme ještě zdaleka nedocenili. Spokojujeme se s příliš povrchním mechanismem. Brouzdáme celá léta na mělčinách pro neplavce a říkáme tomu křesťanský život. 

               Jiří Hurta- Hledejte krále, str. 161 (vydala Evangelická církev metodistická 1991)

—————————————————————————————————————————————-

(1.)  „Katolická církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování a života, pravidla a nauky. Ačkoli se v mnohém rozcházejí s tím, co ona věří a k věření předkládá, přece jsou nezřídka odrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi.“

Druhý vatikánský koncil 1965

Například vůči textu koncilního dokumentu Gaudium et Spes by jen velmi obtížně argumentačně obstálo tvrzení, že katolická církev sleduje svoje vlastní cíle „bez ohledu na prospěch vlád či národů“. Viz Ellen G. WHITEOVÁ, Velké drama věků, s. 376.  (B. Jetelina)
(2.) Ta (náboženská praxe) je zejména poznamenána přesvědčením, že jako jediní na světě znají absolutní pravdu o Bohu a o tom, jaká je jeho vůle pro lidi. Dále pak pevně věří, že ti adventisté, kteří nepřijali přístupy a učení historického adventismu, celým svým životem vykazují znaky odpadnutí. Druhým důsledkem (logicky) je pak výrazný mučednicky syndrom vedoucí k hluboké nedůvěře k oficiální Církvi adventistů sedmého dne a také ke krajně nepřátelským postojům vůči

evangelikálním adventistům a jiným křesťanům. Historičtí adventisté tak sice v církvi adventistů zůstávají, ale vytváří k ní paralelní, nezávislé struktury – školy, zdravotní instituce a vydavatelství, které propagují extremistické a morálně

přepjaté postoje v otázkách životního stylu a poslušnosti. Dále pak nesouhlasí s jakýmkoliv dialogem mezi adventisty a jinými denominacemi. Veškeré takové pokusy označují za zradu, odpadnutí a zaprodání se Babylonu. Jejich odpor ke katolicismu je až patologický. Nutně pak podléhají i nejrůznějším teoriím o „jezuitském spiknutí“ všeho „odpadlého křesťanství“ proti poslednímu ostatku věrného Božího lidu, za který ovšem považují sami sebe.

(   B.Jetelina –diplomová práce ASD mezi modernou a postmodernou str.139-140.)

(3.) Ted N. C. Wilson, předseda Generální konference, při kázání zdůraznil, že se satan snaží využít všechny prostředky, které má k dispozici, aby se pokusil zničit církev adventistů a ochromil její poslání zvěstovat brzký Ježíšův příchod.

„Ačkoliv rozsáhlé pronásledování určitě přijde, v současnosti se satan pokouší oslabit církev zevnitř pomocí rozkolů, nesouladu a přizpůsobení se světu, “řekl Wilson.

                                                                                                                                          (Advent 10/2014 str.28)

             Pozn.autora: Divím se redaktorům, že jim nebyla hanba článek vytisknout.

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH.  Hitchens

 11. RŮST V KRISTU

Bod učení, který mají i jiné církve, je nadmíru logický. Pokud se setkávám s Kristem, musí se to na mně někde odrazit, zrcadlit. Problém nastává ve výkladu a představách členů, vůdců, jak se to projevuje.

A tak se často objevují “skryté mety” definic, jak je v 11. bodu věroučného vyznání CASD. Používají se slova, jako:

zlo se nás pokouší stale ovládat

trvalé odevzdání (1.)

misijní úkol

A potom se často církev (popřípadě sobotní škola) namísto sdílení stává místem poučování (2.), lidé jsou poměřováni skrze citáty “prorokyně” a misisjní výkony.

    Jestliže se přihlašujeme k víře Abarahamově, pak si v síle tohoto příběhu dobře uvědomme, že víra není jakési “přesvěčení”, soubor náboženských tvrzení, o kterých si myslíte, že jsou pravdivá. Víra je cesta -cesta, která prochází i temnotami a vede často až na samou hranu.

                                                       T.Halík – Oslovit Zachea, str. 181 (kázání únor 1997)

——————————————————————————————————————–

(1.) Církevní řád  CASD vydaný 2010, strana 148.
(2.) „Cílem kázání je zprostředkovat setkání s Bohem, není to poučování a moralizování.“ školení laických kazatelů 1998 B.Hrabčuk (bývalý člen a kazatel CASD).

(3.) Svědčí o tom např. ukázka ze studia “sobotních úkolů”– Růst v Kristu 4/2012

Jak se zapojuješ do plnění poslání církve? V čem bys mohl být aktivnější? Proč je pro tvůj duchovní růst důležité, aby ses účastnil poslání církve? -str. 56.

Jaký vliv má porušování Božího zákona ve tvém životě? Co ti tvoje odpověď prozrazuje o důležitosti zákona?- str. 70.

Západ slunce: 16:02   str. 94. 

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH.Hitchens

10. ZKUŠENOST SPASENÍ

K této preambuli by se dalo říci amen až do chvíle, kdy se opět dočtete: “že Duch do našeho srdce vpisuje Boží zákon…” (1.) Opět nechápu, co to má společného se zkušeností spasení a nepotkal jsem člověka, který bez adventistické školy došel pouze pod vlivem Ducha k tomu, že: Já jsem tě vyvedl ze země egyptské…ani otrok tvůj…nebo od západu do západu….. (2.)

Jistota spasení z milosti, tolikrát skloňovaná v učení CASD, je velikou nejistotou, proto se tomuto tématu věnuje nemalý prostor např. v periodikách sobotní školy. Neustále se na toto téma mezi členy šermuje v diskuzích. (3.)

Aby ne. Některým pomalu dochází, že spasení je zdarma a nezasloužené, ale stale jsou v CASD “strážci”, .kteří upozorňují na již dané a neměnné učení, že je to průkopníky napsáno jinak. A, žel Bohu, “mají pravdu”.

„Máma vždycky říkala, že zázraky se dějí každý den. Někdo tomu nevěří, přesto je to tak!“

Forrest Gump

——————————————————————————————————————–

(1.) My jsme lid, který zachovává Boží přikázání… všechny možné fáze kacířství byly představovány, jen aby zatemnily naši mysl ve vztahu k učení Slova….  E.G.W.ve Vybraných poselstvích, sv. 1, str. 207 a 208
(2.)  Přinášením svých těl vyjadřujeme podrobení se Duchu Ježíše, který pak skrze nás činí „dobré skutky, které nám Bůh připravil“ (Ef 2,8-10). Toto podrobení našich těl Duchu Svatému je něco jiného, než přijetí schopnosti zachovávat zákon..   Legalisté obecně ve skutečnosti nikdy nedokáží konzistentně zachovávat ani to, co si sami odsouhlasili. Všichni tak spadají pod odsouzení Nového zákona, který říká „nejsme děti otrokyně, ale ženy svobodné“. (Ga 4, 3)

R. K. McGregor Wright, PhD má doktorát z oboru historické teologie. V současné době píše a učí na Aquila and Priscilla Study Center.

(3.) http://mpavlik.casd.cz/2014/02/21/milost-je-nakazliva-luk-191-10/comment-page-1/#comment-57219

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH.  Hitchens

9. KRISTŮV ŽIVOT, SMRT A ZMRTVÝCHVSTÁNÍ                 Přesto, že v preambuli vyznání CASD je použita formulace „jediným smiřujícím prostředkem zůstává“, dále v článku je (samozřejmě) ihned dodáno, že „smíření na kříži obhajuje spravedlnost Božího zákona„. (1.)Nejen v tomto vyznání, ale i v periodikách, je opět vidět, jak se adventismus v základní větě kříže „dokonáno jest“ (2.) točí jak vítr v bedně. Není divu. Vybruslit z textů Galatským, Římanům atd. dá opravdu práci, a tak se na Kristovu smrt nanáší další zbytečné náboženské požadavky, prodlužují se termíny vykoupení (3.) a roztrhnutá chrámová opona se opět do půlky zpátky sešívá.A je to velká škoda. (4.)————————————————————————————————————

   (1.)   Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázání, protože bylo mdlé a neužitečné. Nebo ničeho k dokonalosti nepřivedl zákon, ale na místo jeho uvedena lepší naděje, skrze niž přibližujeme se k Bohu. « (Žid. 7, 18. 19.).

   Už tato místa by měla adventisty vyvésti z jejich bludů. Ale nikoli. Oni dělí zákon a libovolně určují, které partie jeho jsou těmito místy míněny. Ovšem v tom usnadnilo jim rozdělování zákona i od jiných; i v církvi kdysi obecně takový názor byl šířen, že prý zákon dělí se na obřadní a mravní, onen že byl smrtí Kristovou zrušen, tento pak zůstává jako další závazek.

   Zapomínají, že smrtí Kristovou začíná něco jiného: Působení zákona života Kristova. 

   Alois Adlof, Falešný peníz: Adventisté a jejich učení ve světle Písma, KSM, Praha 1929 *

    

   (2.) Samotný obrat dokonáno jest je tvořen perfektem slovesa telew ve třetí osobě singuláru:tetelestai. Toto sloveso nalézáme v Bibli celkem 28 krát, a vztahuje se zde k ukončenému ději, což v tomto případě ještě zesiluje jeho perfektní tvar. **

    

   (3.) Ještě není dokonáno. Předchozí body ovšem zdaleka nejsou hlavní odlišností adventistické soteriologie ***. Zatímco ortodoxní křesťané věří, že dílo spásy bylo dokonáno smrtí na kříži, pro Ellen Whiteovou a adventisty je kříž teprve začátkem spásy: „Svou smrtí dílo započal a vystoupil po svém vzkříšení na nebesa, aby je dokonal“. To podstatné mělo teprve nastat v roce 1844 v nebeské Svatyni svatých, kam toho roku Kristus konečně vstoupil, aby hříchem poskvrněnou nebeskou svatyni svojí krví očistil……Kříž a vzkříšení je zde proto, aby křesťané důvěřovali, stejně jako Kristus na kříži, Bohu, ale odpuštění jejich hříchů je zde až nadějí budoucnosti.

   Aleš Franc, Historie a teologie adventismu, diplomová práce, str. 56, Banská Bystrica 2012

    

   (4.) Je možné říci, že dnešní CASD, dítě onoho velkého probuzení a velkého zklamání po něm, nezapře geny a výchovu svých předků – v dobrém i ve zlém. Nicméně ani církev, která se dnes považuje za výlučnou strážkyni Boží pravdy, nemůže vstoupit p druhé do téže řeky.

     Chce-li být pro dnešní svět nadějí, bude muset najít odvahu k sebereflexi, otevřít se, překročit svůj stín a zbavit se některých rodových zatížení.“

                                                               Adam Fišer, časopis DINGIR 4/2006 *. str. 131

    

    

    *  (pozn. autora) co se pohnulo za ty roky (1929 až 2006)?  

   ** perfektum je slovesný čas vyjadřující v minulosti skončený děj zasahující svými výsledky do přítomnosti

   *** soteriologie  = část křesťanské dogmatiky pojednávající o vykupitelském poslání Krista

    

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH. Hitchens

8. VELKÝ SPOR

Učení, že celé lidstvo je vtaženo do velkého sporu mezi Kristem a satanem, má už od svého vzniku velké trhliny. (1.) Jednak Starý zákon je poněkud zdrženlivější k barvitému popisu satana v jeho vlivu minulém, přítomném i budoucím. Starý Izrael to ani tak neřešil. (2.) Zatímco spisy E .G. Whiteové, které toto téma dotáhly do absurdna, se popisem Lucifera (3.), satana a sporu jenom hemží. (4.) Opět vše pochází z ”gruntu”, výkladu prvních kapitol bible, které mají úplně jiné rozměry a dopad, než jak je v učení CASD popisováno.

Skrze toto dogma adventismus pohlíží na svůj zúžený výklad dějin, učení jiných církví a jasně definovaný životní styl.

——————————————————————————————————————–

(1.) – V tématu velkého sporu E .G. W.  není Ježíš vykreslován jako věčný a Otci rovný (= Bůh) – to by si ho všichni andělé pamatovali a věděli, že vždy byl Bohem, a ne že ho Bůh povýšil, že mu svěřil vládu, protože byla i Jeho přece vždy. – Tomáš Plechatý

– Na základě autority E. G. W adventismus učí, že Bůh musí satanovi dovolit uvalit utrpení, těžkosti a smrt, aby přesvědčil lidi a další světy o tom, co je zlé. Tak vzniká ve sborech mnoho duchovních schizofreniků, protože členové se neumějí vyrovnat s pocitem “pokusných králíků”.

– Pokud byl satan skutečně tak mocný a Eva podléhala pouze své stvořené chuti, tak by si to měl správně Pán Bůh vyřešit pouze se satanem, atd.,  atd.

(2.) SZ chápe převážně úlohu člověka jako svobodného a zodpovědného za své jednání, nikoliv jako tvora zmítaného v nějakém sporu. Příběhy ukazují člověka jako samo o sobě zloplodného a ke zlu vynalézavého – “Kde není díra, nemůže být myš“ – Talmud

(3.) „Lucifer si zprvu neuvědomoval skutečný ráz svých pocitů, bál se zatím vyslovit výplody a představy své mysli, přesto se jich nevzdal.“ E. G. W., Drama věků 1., str. 16, vydáno 1969

Opět ukázka ortodoxního výkladu, kdy se znají dokonce pocity aktérů a velikého zúžení výpovědní hodnoty příběhu. Bible sama o sobě Lucifera se satanem neztotožňuje. Slovo Lucifer je zde posměšným, resp. ironickým titulem babylonského krále, a je zřejmě biblickou reakcí na vztah Babylóňanů k astrologii (Iz 14,12). Až sekundárně podobnost textu s L 10,18 a Zj 9,1, srv. 12,9, vedla k užití tohoto titulu pro satana a potažmo andělskou vzpouru. Nicméně skutečnost uvedená ve Zj 22,16 ukazuje na to, že tento titul patří Pánu Ježíši Kristu.  Wheaton, D. W., Nový biblický slovník, s. 561

(4.) Pokud si zadáte na oficiálních stránkách CASD, které zpřístupňují dílo E. G. W. v angličtině,  https://egwwritings.org/, do vyhledávače slovo ”satan”, objeví se Vám cca 22 000 citátů od autorky. Je to až chorobný úkaz, jaký prostor tomuto tématu věnuje.

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH. Hitchens

7. PŘIROZENOST ČLOVĚKA

Už jen základní uchopení prvních kapitol bible a způsob vyjádření veršů, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu, zavedl v učení, ve výkladu a praktikování přepodivný tlak na členy.Pojmy jako:

– teologie poslední generace (1.)

– ti, kteří zachovávají Boží přikázání

– dokonalost (dnes se opatrněji používá termín posvěcení)

– urychlení nebo opoždění druhého příchodu

vznikaly už od průkopníků a byly dotaženy M. L. Andreasenem (2.) do absurdní podoby. A to ve výkladu postaveném (jak jinak ) i na spisech E. G. W. (3.) V zjednodušené formě, pokud je přirozenost člověka hříšná, dochází k tomu, že postupným klesáním krok za krokem, skutek za skutkem sestupuje k hříchu. Pokud tento proces obrátíme a člověk krok za krokem, skutek za skutkem ”začne něco se sebou dělat”, lze dojít postupným dodržováním desatera k dokonalosti (zapečetění), posvěcení. Tak vzniklo učení v adventismu jednak o poslední generaci, ale také  se to stalo živnou půdou pro tvrzení o vyjímečnosti ostatku.Vždyť která jiná církev ve svém dodržování těchto bodů to členům ”umožňuje”? Odpověď (často přímo v úkolcích sobotní školy): „no přece žádná, jenom ta naše“. (4.)

Nutno čestně přiznat, že v CASD v Čechách je pár teologů a kazatelů, kteří nesouhlasí ani neučí Andreasenovu ”hypotézu”, žel, musí našlapovat jako slon v porcelánu, protože v povědomí sborů a periodikách  je toto učení stále zakořeněno a současným vedením i živeno.

——————————————————————————————————————–

(1.) ”Jedním z charakteristických znaků Božího lidu posledních dnů je skutečnost, že členové Jeho církve přijímají a věří všem deseti Božím přikázáním, včetně čtvrtého, které nás napomíná, abychom pamatovali na Sobotu Páně. Zachovávání Soboty je nejen znamením Jeho stvořitelské moci na počátku, ale je také hlavním znamením Božího lidu posledních dnů  …” Kázání předsedy Generální konference Církve adventistů sedmého dne Teda Wilsona 3.7.2010, Atlanta, USA

(2.) M. L. Andreasen – adventistický tajemník školy a profesor, který mimo jiné dotáhl eschatologii CASD do útočného stylu chápání – viz např. G. R. Knight – Hledání identity, str. 111., vydal ADVENT ORION, 2007

(3.) „Adventisté sedmého dne jsou vyvoleni Bohem jako zvláštní lid, oddělený od světa. Učinil je svými představiteli a povolal je, aby se stali Jeho vyslanci v posledním díle spasení.“ E. G. W., Svědectví č. 7., str. 138

(4.) Ukázka nešťastně manipulativních otázek v periodikách sobotní školy:

– Přemýšlej o důvodech, které máme jako adventisté sedmého dne pro naši víru. Jaké to jsou důvody? Proč bychom nikdy neměli pochybovat při jejich prožívání a sdílení se s ostatními?  

 – Jaká je naše role v předávání biblického poselství, aby ho ostatní mohli poznat? Kde naše odpovědnost začíná a kde končí?

 – Jak by se tvůj život lišil, kdyby ses Božímu zákonu nepodřídil?

                                                Biblické úkoly, periodikum sobotní školy, 1/2015 – Přísloví