Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

                                                                                                                       CH.  Hitchens

 13. OSTATEK A JEHO POSLÁNÍ

    Znakem většiny sekt je důraz na jejich absolutní”pravdu” nebo jejich výjimečnost. A proto není divu, že se, podobně jako u některých církví nebo hnutí, setkáváme s výrazy jako věrný otrok nebo svatí posledních dnů, tak ani adventismus v tomto nestojí v pozadí. Označení sama sebe za ostatek a učení ohledně tohoto bodu opět vede k sebestředné exkluzivitě. (1.)

Pokud si vymyslíte složitou hru, kde jste pravidla vymysleli a určujete jenom vy, je dopředu znám vítěz. Hra spočívá v tom, že se neustále hráčům = členům předkládají otázky v periodikách:”Kdo jiný než my učí “trojandělské poselství?” (2.)

“Kdo jiný než my má graf roku 1844?”…odpověď je jasná. (3.)

Přesto, že se snaží někteří v českých podmínkách tento bod učení zjemňovat a omlouvat (tzn. dovolovat, že budou spaseni i jiní lidé než příslušníci církve), nadále zůstává tento bod učení neměnným a do očí bijícím.

——————————————————————————————————————–

(1.)  Z nebe je nám dán mandát….naplňujeme kvalifikace Boží církve ostatku, která bude finišovat s maximálním nasazením.

     Wilson, předseda CASD, 2011, Kalifornie

(2.) Tím je učení o ostatku provázáno s učením o prorockém daru Ellen Whiteové. Svým způsobem se také jedná o definici kruhem – prorocký dar potvrzuje pravost církve, která je pravá proto, že se v ní tento dar vyskytuje.

                      (B.Jetelina –diplomová práce ASD mezi modernou a postmodernou, str. 71.)

(3.) Církevní řád CASD, str. 149, Praha 2011