S nečistým pokrmem – pryč třeba s rozumem

praseci_chripka_normal

V balíčku předpisů Levitárních příkazů v bibli jsem si (nevím proč, tak jako to neví ani ti, kteří se to snaží dodržovat) vybral ustanovení o dodržování čistého a nečistého pokrmu.

Milí teologové, znalci doby, pozadí, textu, kultury – hlavně mne nechtějte poučovat, jak se věci mají. Mně stačí s mojí fundamentalistickou metodou, že mám svoji bibli – otevřu a jak čtu, tak „hned rozumím“. Moje metoda common sense (selského rozumu (1.)) mi hrdě dovoluje překračovat a nerespektovat určité hranice, jako je exegeze textu, hermeneutika, nebo také výklad v kontextu, kulturní, kultická podmíněnost, zrušení předpisů v novém zákoně atd. Rozhodl jsem, že to jsou všechno hlouposti.

Jsem přece chytrý dost sám, navíc nejsem samotný, kdo tuto metodu používá (bude nás víc, že ano ?).

Posílen vědomím, že takto postupuje k textu vícero lidí, (aniž by se vůbec ptali po důvodu svého počínání), tak že v tom nejedu sám.

Je mi zcela jedno, že ve výčtu nečistých zvířat jsou mnohé, které ani neznáme, které ani samotní překladatelé nemohli definovat – držím se toho, co znám – a to je prase. Navíc si jako bonus dávám dnes předsevzetí, že ode dneška nebudu jíst velblouda.

Zcela jednoduchou vylučovací metodou jsem začal kupovat pouze výrobky, které v popisu složení nemají to hrozné slovo – vepřové. Např. jogurty, ovocná zmrzlina, nesmím zapomenout na moje oblíbené gumové medvídky Haribo. Hlavně mi nic neříkejte o nějaké vepřové želatině a do čeho všeho se dává….. ne, nechci to slyšet. Co by potom zbylo ke konzumaci?

Ještě že mám svého oblíbeného řezníka,(2.) který dodává i várky „čistých“ masových produktů, které vepřové neobsahují. Zcela oddaně mu věřím, (a raději se ho nebudu ptát), že postupuje dle 3 Moj. 11,33, že vždy mění mlýnky a stroje na maso, že podle 3 Moj.11,35 zbořil udírnu, ve které udil původně maso vepřové, aby se tak na stejných přístrojích a mlýnkách nedělalo maso čisté a nečisté.

Pak mne napadlo, co bych se doma trápil s vařením – zajdu do restaurace. Číšník se na mne díval sice trochu divně, když jsem se jej ptal, zda stejným příborem přede mnou někdo nejedl náhodou vepřový řízek. S jistotou, že kuřecí řízek je čistý, jsem si jej s chutí objednal. Pro jistotu jsem zaběhl do kuchyně, abych se tak ujistil, že zrovna můj řízek se bude smažit na pánvi, která nikdy vepřové nehostovala. Kuchař se škodolibým úsměvem mne ujistil, že určitě ne a že mne může ujistit i v dalším dotazu, zda mají rozdělené mrazáky v kuchyni na maso čisté a nečisté.

S horlivým hnutím mysli jsem nakonec dle vzoru verše 3 Moj. 7,21, že se ničeho takového nebudu ani dotýkat, vyhodil mojí bibli, neb ona je vázaná ve vepřovici – fůj.

——————————————————————————————————————–

  1. – pozn. autora – pokud v tomto případě i selský rozum neurážím
  2. – mimo jiné řeznictví od doby objevení adventismem velice profituje a může tak libovolně zdražovat neporovnatelné produkty

 

Jak je dobré…

Poprosili mě známí, jestli bych jim nenatočil a nesestříhal svatbu.

Protože vím, že je to věc nelehká, tak se mi zprvu do toho moc nechtělo, ale při zažité atmosféře toho nikterak nelituji. Nejen, že to novomanželům slušelo, ale mohl jsem poznat, jak je dobré, když ti dva jsou v napjaté atmosféře v pohodě. Tréma, focení, přesuny, časové limity, to vše prubuje charakter a musím přiznat, že jsem dlouho tak pohodovou svatbu nezažil.

Poznal jsem i, jak je dobré mít prima rodiče, kteří nechápou svatbu jako nějakou společenskou nutnost.

V upřímnosti hostů a přispěvovatelů, ať už písní, darem, kyticí, bylo znát, jak je dobré dopředu budovat vztahy a neuzavřít se do klece jen ty a já.

Další nepřehlédnutelná věc – je dobré mít i pěkné vztahy s jinými církvemi, kde množství lidí, pokud se nevejdou do domovského sboru, může prožít den v zapůjčené jiné modlitebně, kde se před pár hodinami ukončila bohoslužba a jakoby pokračuje vyznáním manželů.

A tak je dobré prožívat i dělat věci dobré. To přeji nejen novomanželům, ale i nám všem.

Chcete-li, nahlédněte do atmosféry v přiloženém videu.(Doporučuji načíst v HD kvalitě.)

Thumbnail

Svatá hudba

Přišel mi jeden z mnoha emailů, kde se opět hudba „nálepkuje“ na:

tu křesťanskou, dobrou a svatou, a na tu satanovu.

Opět nějaká zhrzená světoznámá, rocková hvězda (kterou do té doby nikdo neznal) vydává svědectví, jak se vymotala z „ďáblova chřtánu“ a nyní už jen zpívá s naprostou jistotou písně Bohu prý milé.

Nechci nikomu brát jeho zkušenost, jen bych rád upozornil všechny diskutéry a rádoby „křesťanské vymítače“ na pár otázek:

 – Skutečně všude, kde není dokola omíláno Boží jméno, tak je to světská muzika ?

– Opravdu se prožitek s Pánem Bohem, který je mnoho pestrý, vejde pouze do jednoho dovoleného hudebního stylu?

– Poznají vůbec bojovníci proti jazzu, rocku, že se jedná o tento rytmus?

– Není předepsání a definování hudebního stylu (který členové mohou pouze poslouchat), projevem fundamentalismu až sektářským zásahem do intimního kulturního prožívání jednotlivců?

– Nechci podceňovat vliv hudby, ale nestálo by za to více hudbě naslouchat, než o ní jen mluvit v podobě neustálého „malování čerta na zeď“ v podobě neustálého se vymezování proti něčemu?

– Skutečně jsme si jistí v tom, že Boží slunko nesvítí i na jiné, kteří v textech poctivě hledají, žízní, radují se, nebo naříkají, žalmují?

 

Zkusme o tom přemýšlet, třeba u videa z nedávno proběhlé pohodové akce Folkové ostrovy, kde jsem měl možnost pobýt i s kamerkou.

 

 

 

Vážím si proto „potulných“ folkařů, kteří slovy a melodií sbírají poslední záblesky lidskosti, aby tak jiskřička přeskočila na posluchače a díky Bohu jim tak vracela lidskou tvář.