29Jednou Jákob uvařil jídlo, když vtom přišel Ezau z pole a byl vyčerpaný. 30Ezau Jákobovi řekl: Dej mi teď zhltnout trochu toho rudého, zde toho rudého, neboť jsem vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm. 31Ale Jákob řekl: Prodej mi teď své prvorozenství. 32Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti, k čemu mi je prvorozenství? 33Jákob řekl: Přísahej mi teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi. 34Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

                                                                                               ČSP Genesis 25,29-34

      Ezau se vrací z pole,(zapomeňme na to, že se vrací Bohabojný zemědělec z pole). Vrací se z místa, kde očekával naplnění od božstev. Vypravěč jakoby chtěl sdělit, že proto udělal maximum kultických výkonů, možná i rituálních obětí, které od lidskostí mají skutečně daleko. Ne nadarmo od toho kniha Leviticus na mnoha místech varuje. Dá se z toho(ale i z jiných dobových záznamů) odvodit, že bylo běžnou praxí, uctívání kultů plodnosti pro zachování síly rodu a to způsoby, obětí zvířat co se rychle množila( zajíc, prase…zkrátka to co je jmenováno, jako nečisté pro tu dobu),mazání oltářů spermatem, výkaly, menstruací, sakrální prostituce, až po lidské oběti. Vynalézavost toho všeho co musí člověk nábožensky vykonávat byla a je v myslích lidí dodnes barvitá. A tak není divu, že se i dnes na ezoterických platformách znovu opakuje prasecká historie se vznešenými názvy: „urinoterapie“,“pojídání placenty“, „menstruační malování po těle“ či „vaginální mapování“.                                                                                Ezau je k smrti unavený. Né že by měl za sebou „fušku“, ale vypravěč sděluje, že mu toto vše bylo prd platné(v.32..se blížím k smrti ..jsem vyčerpán..umdlen-jak píše Český rabínský překlad).Všechno to, kde byl happy, in, free, top, kde měl image toho, který se vyzná, není včerejší, nějak nefunguje, nenaplňuje. O co víc, psychologové by to nazvali silně těžkou depresí. A tak bychom od něj očekávali, že se chytí konečně Toho, který umí naplnit smysl života, nechce tyto složité hry, odmítá tyto náboženské spartakiády. Ezau je však věrný své roli….nepřekvapuje….,ale o tom …pokračování příště .

Abychom z toho nebyli jako čtenáři ušetřeni, položme si otázku, kolikrát jsme my sami položili na oltář svého náboženství bližního, aniž by to takto po nás Hospodin skutečně chtěl. 

    20Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Paddan-aramu, sestru Aramejce Lábana. 21Izák naléhavě prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin se dal pohnout jeho prosbami a jeho žena Rebeka otěhotněla. 22Ale děti se v jejím nitru kopaly. Řekla si tedy: Je-li tomu tak, k čemu mi to je? A šla se dotázat Hospodina. 23Hospodin jí řekl: Dva národy jsou ve tvém nitru, dvojí lid z tvého lůna se navzájem oddělí. Jeden lid bude silnější než lid druhý a starší bude sloužit mladšímu. 24Když se jí naplnily dny ku porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. 25První vyšel celý ryšavý, chlupatý jako kožich. Dali mu jméno Ezau. 26Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dali mu jméno Jákob. Když se narodili, bylo Izákovi šedesát let. 27Když mládenci vyrostli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem divočiny, kdežto Jákob mužem mírným, bydlícím ve stanech. 28Izák měl rád Ezaua, protože rád jídal zvěřinu, zatímco Rebeka milovala Jákoba. 29Jednou Jákob uvařil jídlo, když vtom přišel Ezau z pole a byl vyčerpaný. 30Ezau Jákobovi řekl: Dej mi teď zhltnout trochu toho rudého, zde toho rudého, neboť jsem vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm. 31Ale Jákob řekl: Prodej mi teď své prvorozenství. 32Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti, k čemu mi je prvorozenství? 33Jákob řekl: Přísahej mi teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi. 34Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

                                                                                                                     ČSP GENESIS 25,20-34

• Je jméno v Bibli karmou, nebo predestinací, která předurčuje ,jak se aktéři musí chovat?
• Skutečně se dá z textu odvozovat, že lidé s individuálním sklonem k dobrodružství jsou špatní ?
• Ten co loví je špatný, ale ten co „žije ve stanech“=pase stáda,(potažmo musí je taky zabíjet) je lepší?
• Co je na tom sníst misku čočky, když jste vyčerpaní z práce na poli ?
• Šlo opravdu pouze o „okamžitý požitek“?
• Byl Ezau na tolik hloupý, že vyměnil prvorozenství, za misku polívky ?
• Není definice zatracení (i pro vegetariány), jen kvůli vláknině, zbytečně krutá?

   Chceme-li naslouchat textu, jako součásti biblického zvěstování a nikoliv jako dokumentární reportáži(která tak ani nemohla být autenticky zasána),pak je třeba obrátit pozornost k širšímu kontextu. Jména, tradována původně ústně, později v záznamech vypravěčů, měla nastínit ztělesnění posluchačů, čitatelů potažmo nás dnes.    Je tedy zbytečné si odvozovat z toho, že Hospodin dal jména lidem a oni jinak nemohli jednat. Např. Jákob je v jistém smyslu ztělesněním Izraele a zároveň je to jméno, které nekončí na hranici historie, ale přenáší se na mé, naše chování. Tím se zcela vymyká a nabývá většího zásahu ,než doslovistické, rádoby výklady, které nerespektují teologii.

  Ezau …Pokud se v prvních kapitolách genesis vyskytuje výraz „lovu“ nebo „muž pole“ čtenář té doby ihned odtává zprávu o tom, že se lov je záležitost prolévání krve bez dodržování obětních předpisů a že se „loví „na místech, kde působí temné mocnosti = pole(viz příběh Kaina Ábel…pojďme na pole=kult bratrovraždy.) Ezau razí své „náboženství“ stylem ovlivnit božstva. Přestože ví, tak si to sychruje na obě strany. Je „trendy“ a nemaže se s tím. Jde přes mrtvoly.      S velkým účelem okamžitého zisku, který povětšinou platí někdo jiný, okolní společnost. Tím je prototyp tohoto jednání pro nás zrcadlový.

 Jákob… bydlí ve stanech= zn. domov, kde je řád kultu, kam nesmí nic nečistého, nic mrzkého, nic co by mohlo sloužit k ošálení ,magii, promiňte mi ten expresivní výraz,(který použil i vypravěč):“ Žádné sračky, které se budou uctívat“ (Dt 23,14-15 kde docházelo i k uctívání výkalů),protože Hospodin je tam- uprostřed svého lidu. Nemusíte Ho nikde suplovat v podobě svého náboženství, či jiných ezozkratek. On není na okraji vašeho života jednou za týden v kostele, sboru, či modlitebně, ale uprostřed vašeho života.

  Mezi lovci a pastýři nikdy nedojde ke smíru. A to je dobře .Paradoxem textu je ,že jsou lidi, kteří mlčí při mrzkých kompromisech, dělají, že to nevidí, zápecnicky jedou své a omlouvají to, protože z lovu = pobytu na poli, pragmaticky parazitují, neb „mají co do úst „..viz Izák (Genesis 24,63// 25,28)

A k té čočce, za kterou pak Ezau „dostal čočku“ ? O tom v pokračování příště….

1Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil Sáře to, co prohlásil. 2Sára otěhotněla a porodila Abrahamovi v jeho stáří syna v určeném čase, o kterém s ním mluvil Bůh. 3Abraham dal svému synu, který se mu narodil, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. 4Když bylo Izákovi osm dní, Abraham svého syna obřezal, tak jak mu Bůh přikázal. 5Abrahamovi bylo sto let, když se mu narodil syn Izák. 6Sára řekla: Bůh mi způsobil smích. Každý, kdo o tom uslyší, se bude smát se mnou. 7Ještě řekla: Kdo by jen pověděl Abrahamovi, že Sára bude kojit! A přece jsem mu v jeho stáří porodila syna! 8Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den Izákova odstavení udělal Abraham velkou hostinu. 9Když Sára viděla, že se syn Egypťanky Hagary, kterého Abrahamovi porodila, Izákovi posmívá, 10řekla Abrahamovi: Vyžeň tuto otrokyni i jejího syna, neboť syn této otrokyně nebude dědicem spolu s mým synem Izákem! 11Abraham byl z toho velmi skleslý: byla to záležitost jeho syna. 12Bůh však Abrahamovi řekl: Nebuď skleslý kvůli chlapci a své otrokyni. Poslechni Sáru ve všem, co ti říká, protože v Izákovi bude povoláno tvé símě. 13Syna otrokyně také učiním národem, protože je tvým potomkem. 14Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch vody a dal to Hagaře. Položil jí to na ramena a poslal ji s dítětem pryč. Odešla a bloudila v pustině Beer-šeby. 15Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedno křoví. 16Odešla a posadila se naproti opodál na dostřel luku, neboť si řekla: Nebudu se dívat na smrt toho dítěte. Tak seděla naproti, pozvedla hlas a plakala. 17Bůh uslyšel hlas chlapce. Boží anděl zavolal na Hagaru z nebes a řekl jí: Co je ti, Hagaro? Neboj se, protože Bůh slyšel hlas chlapce tam, kde je. 18Vstaň, zvedni chlapce a pevně ho drž za ruku, protože z něj učiním velký národ. 19Tu jí Bůh otevřel oči a uviděla studnu s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít. 20Bůh byl s chlapcem, když vyrůstal. Usadil se v pustině a stal se velkým lukostřelcem. 21Bydlel v Páranské pustině a matka mu vybrala ženu z egyptské země. 

                                                                                     GN 21,1-21 Český studijní překlad

  Taky vám vrtalo hlavou trochu hyenistické chování Sáry vůči Hagaře a chudákovi malému Izmaelovi?

  Jenom kvůli tomu, že se „posmíval“ ?

    A ještě tento tvrdý trest Bůh schválí ?

    Co je to za milosrdného Boha, když se dívá, jak chudák Hagar „nese na zádech“ do pouště malého synka?

  Tyto a další otázky a zároveň hloupé odpovědi(¹)nastanou, pokud se bude používat pouze doslovné čtení a zcela se vynechá teologický přístup. Pokud se do textu bude vlamovat klíčem, který k dané době, k tomu co chtěl vypravěč říct zcela nepatří.

Zvykem v Izraeli bylo kojit děti cca do tří let, pak byl syn odstaven a prováděla se slavnost velkých rozměrů na počest dědice. To visí ve vzduchu v napětí, neboť otázka dědictví byla vzhledem k synovi Hagar na dlani.

Tradovaný příběh, (nutno si uvědomit že původně předávaný ústně, než písemně) v uších židovského posluchače sepne AHA efekt. Sára je nejen hloupěna, která z ženského rozmaru pouze žárlí a jde jí o moc, ale chrání svého syna, nejen opičí láskou, jak by z fundamentalistických výkladů vyznívalo, ale příběh je o tom, že chrání jeho lidskost.

Ono totiž verš 9. o posmívání Izmaela Izákovi, který ČEP překládá nešťastně, jako „poštívač“ ,neodpovídá originálu. Toto slovo se v jiném kmenu slovesném v hebr. používá např. v případu kdy Potifarova manželka říká o Josefovi: „Hleďte ,přivedli k nám Hebreje, a on se u nás bude miliskovat“( 1Moj 39,14 i 17).Vyskytuje se u obětech božstvu Dágonovi, kdy chtěli přivést Samsona k nevázaným hrám. Dále pak např.když se Izraelci dopouštěli modlářství :“Nakonec se dali do nevázaných her, dováděli ,hráli (EX 32,6)

Co je na tom špatného“ si hrát“? Ten Hospodin je krutý, když zakazuje zábavu….?

Z celkové kontextu tedy vyplívá ,že se jednalo o sexuální kultické nevázanosti. V případě ze strany Izmaele právě on používá to co bylo běžným zvykem té doby a kultury. Sexuální degradací si chce kulticky podmanit a nárokovat dědictví.(Prosím neplést s homosexualitou, ke které se primárně Bible nevyjadřuje). K tomu by nasvědčoval i v příběhu vypravěče překlad Izákova jména, který se dá i vysvětlovat, jako „ať se mi směje, kdo o tom uslyší“.

Pak už příběh dává smysl a na Sáru, Hospodina vrhá úplně jiné světlo.

Kdyby překladatelé neolamovali příběhům hroty, puritáni své doby používali teologii nevznikali by takové propasti pochopení k biblickým příběhům.

Na konec ještě malé přiblížení textu. Možná namítnete: „Jak mohl Izmael někoho sexuálně degradovat, když byl(jak text píše…maličký ,nesen na zádech matky…HA „?   A.) Dát „dítě na ramena“ je ve vyprávění symbolický právní úkon, kdy jsou veškerá práva a povinnosti přeneseny na matku.

B.) „Vždyť to miminko položila pod keř…HA“ ? Opět klasický zvyk té doby, kterému byla Hagar dobře poplatná. Pokládá pod posvátný keř, křovisko a chce tímto způsobem donutit božstvo k činu. Proto „pozvedla hlas“ =vzývá.

Příběh vypravěče je v závěru o tom, že Bůh, jediný pravý, milosrdný Bůh nemoralizuje Hagar co tam řve a uctívá za koště, ale vstupuje do příběhu, nejen nějakou ezoterickou poučkou, ale na rozdíl od falešných božstev prakticky= prostě dá jim napít a pokolení Izmaele je zajištěno.

No není Pán Bůh machr ?

A dál? No tam je to taky napínavé….ale to už si nastudujte sami a nebojte se teologie, než vám to někdo opět blbě „předžvýká.“

(¹) Drama Věků E.G.White „údajné vidění“ str.101

  Zatím co jiné denominace hledají v teologických konferencích onen záblesk Božího slova, tak adventisté opakují do úmoru svoji nauku, která je teologii na hony vzdálená.

Porovnejte si sami:

                                                                                             John Barton-Historie Bible