Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.
CH. Hitchens
8. VELKÝ SPOR
Učení, že celé lidstvo je vtaženo do velkého sporu mezi Kristem a satanem, má už od svého vzniku velké trhliny. (1.) Jednak Starý zákon je poněkud zdrženlivější k barvitému popisu satana v jeho vlivu minulém, přítomném i budoucím. Starý Izrael to ani tak neřešil. (2.) Zatímco spisy E .G. Whiteové, které toto téma dotáhly do absurdna, se popisem Lucifera (3.), satana a sporu jenom hemží. (4.) Opět vše pochází z ”gruntu”, výkladu prvních kapitol bible, které mají úplně jiné rozměry a dopad, než jak je v učení CASD popisováno.
Skrze toto dogma adventismus pohlíží na svůj zúžený výklad dějin, učení jiných církví a jasně definovaný životní styl.
——————————————————————————————————————–
(1.) – V tématu velkého sporu E .G. W. není Ježíš vykreslován jako věčný a Otci rovný (= Bůh) – to by si ho všichni andělé pamatovali a věděli, že vždy byl Bohem, a ne že ho Bůh povýšil, že mu svěřil vládu, protože byla i Jeho přece vždy. – Tomáš Plechatý
– Na základě autority E. G. W adventismus učí, že Bůh musí satanovi dovolit uvalit utrpení, těžkosti a smrt, aby přesvědčil lidi a další světy o tom, co je zlé. Tak vzniká ve sborech mnoho duchovních schizofreniků, protože členové se neumějí vyrovnat s pocitem “pokusných králíků”.
– Pokud byl satan skutečně tak mocný a Eva podléhala pouze své stvořené chuti, tak by si to měl správně Pán Bůh vyřešit pouze se satanem, atd., atd.
(2.) SZ chápe převážně úlohu člověka jako svobodného a zodpovědného za své jednání, nikoliv jako tvora zmítaného v nějakém sporu. Příběhy ukazují člověka jako samo o sobě zloplodného a ke zlu vynalézavého – “Kde není díra, nemůže být myš“ – Talmud
(3.) „Lucifer si zprvu neuvědomoval skutečný ráz svých pocitů, bál se zatím vyslovit výplody a představy své mysli, přesto se jich nevzdal.“ E. G. W., Drama věků 1., str. 16, vydáno 1969
Opět ukázka ortodoxního výkladu, kdy se znají dokonce pocity aktérů a velikého zúžení výpovědní hodnoty příběhu. Bible sama o sobě Lucifera se satanem neztotožňuje. Slovo Lucifer je zde posměšným, resp. ironickým titulem babylonského krále, a je zřejmě biblickou reakcí na vztah Babylóňanů k astrologii (Iz 14,12). Až sekundárně podobnost textu s L 10,18 a Zj 9,1, srv. 12,9, vedla k užití tohoto titulu pro satana a potažmo andělskou vzpouru. Nicméně skutečnost uvedená ve Zj 22,16 ukazuje na to, že tento titul patří Pánu Ježíši Kristu. Wheaton, D. W., Nový biblický slovník, s. 561
(4.) Pokud si zadáte na oficiálních stránkách CASD, které zpřístupňují dílo E. G. W. v angličtině, https://egwwritings.org/, do vyhledávače slovo ”satan”, objeví se Vám cca 22 000 citátů od autorky. Je to až chorobný úkaz, jaký prostor tomuto tématu věnuje.