Byl jsem požádán,jestli bych nezveřejnil záběry z večerů- Biblický týden ČS.
Pro mně milé pamětníky i nepřítomné dávám k nahlédnutí .Připomínám,že „opozice“ neměla za úkol zesměšnit řečníky ,ale zasmát se jako církev sama sobě. Uběhlo spousty let,některé parodující předtuchy se naplnily a já jen doufám,že se ještě lidičky dokáží zasmát své i cizí hlouposti a nebrat se tak vážně….prostě dát se do pohybu v uvažování…
Vyvěšuji v plném znění program církve A.S.D. na počátek roku 2017
Vyhlášený Generální konferencí,pod který se žel podepsalo i současné vedení církve v ČR.*
Dovolil jsem si zvýraznit některé pasáže,které by normálně uvažujícího člena měli trknout.Na místo toho,aby měli členové možnost se modlit za problémy na pracovišti,v rodinách,ve školách atd. ,jsou i nadále tlačeni do svatyně,aby se tak namísto radosti toho,že Kristus zemřel za všechny na kříži, klepali,že o jejich spasení není dostatečně „postaráno“ a Golgota byla nedostatečná.Nejen,že je to silně ne-křesťanské učení,ale i motivaci vinou a nenápadné upevňování si pozice vůdčího vlivu na členy je v textech silně viditelná.
Inu posuďte sami :
deset-dnu-modliteb_prirucka_vedouci_2017
———————————————————————————————————–
Přesto že si vážím všech členů CASD a zejména těch progresivních , kteří se pokouší vést Don Quijotský boj v církvi, udivuje, mne kolik síly se musí pro onu pokrokovost vyvíjet a nakolik je to opravdu pokrokové.
A tak se ta malá skupinka snaží tvářit, že spisy E.G.W. neexistují , nebo alespoň hledají její citáty (vytržené z tvrdého moralistického kontextu), kde se snaží ukázat její „pokrokovost“.Věrně odebírají úkoly sobotní školy, aby je celé z gruntu přepracovali do lidské podoby a stráví nad tím hodně času, který by mohli věnovat Písmu napřímo.
Zbývá tak málo z věroučných bodů, kde není klička, zkratka, nebo úplné obcházení, jen proto, aby si trochu zachovali lidskou tvář.
Např. i v otázce učení o sobotě:
“Biblické zákony pro zachovávání soboty zahrnují všechno zde uvedené: neopouštět své místo, nepéci a nevařit, nedělat žádnou práci, nerozdělávat oheň, nenakupovat ani neprodávat, nenosit náklad či břemena, nezabývat se svými zájmy. Nařízení týkající se soboty byla určena k tomu, aby byla sobota svatou, aby byla dnem naplněným odpočinkem, aby byla zachovávána či slavena a aby ten, kdo ji zachovává, došel rozkoše v Hospodinu. Sobota měla být zachovávána důsledně od západu slunce v pátek do západu slunce v sobotu. Tresty za porušení sobotního zákona zahrnovaly usmrcení a vyloučení ze společenství smluvního lidu. Znovu se můžeme zeptat, jak by měl člověk zachovávat sobotu?
Mám stále mnoho přátel, kteří zůstávají členy Církve adventistů sedmého dne a nazývají se „osvobozenými zastánci soboty“ [Liberated Sabbath-keepers]. Pokračují v zachovávání soboty v tom smyslu, že navštěvují shromáždění v sobotu. Byli však „osvobozeni“ od toho, co nazývají „legalistické aspekty“ soboty. Cítí například svobodu jít v sobotu po shromáždění na jídlo do restaurace. Nemají problém se sobotním nakupování v supermarketu, jehož cílem je získat co potřebují (a ne jen v případě nouze), se sledováním televize, hraním her na PC či dokonce s prací v sobotu odpoledne.
Takové „osvobozené zachovávání soboty“ není vlastně vůbec žádným zachováváním soboty. Nelze tvrdit, že mám (údajně) požehnání ze soboty, pokud ignoruji pravidla pro její zachovávání. Pokud si tito lidé myslí, že je třeba sobotu sedmého dne stále i dnes zachovávat, měli by mít oprávněný strach, protože ve skutečnosti „osvobozené zachovávání soboty“ není nic jiného než sebeklam a porušování soboty.”
Dale Ratzlaff
Postavit ony úniky na pilířích neměnnosti církevního učení v hledání kliček, jak co obcházet (promiňte mi to slovo „šulit“) není zrovna řešení. Je to jen často směšný odskok z Půlnočního království do země krále Miroslava.
„Jistě, teologické studium může člověka o mnohé připravit. O nejrůznější přežvýkané závěry, předběžné jistoty a iluze. Také o hloupou a pyšnou výlučnost, se kterou máme tendenci se uzavírat do úzkých mantinelů sborových tradic a zvyklostí. Hlubší teologická práce je riskantní v tom, že nás dokáže vyvézt z konceptu, zbořit naše dosavadní stavby a konstrukce.
V tom ostatně nezapře svou pevnou vazbu na Boží slovo. To také člověku mnoho iluzí odebírá, aby uprostranilo zjevené pravdě – Pánu Ježíši Kristu. Proto je také teologie velmi nepohodlná pro církev, která touží po nekonfliktním chodu, po neměnném řádu a jistotách. Nic takového teologie nezaručuje. Je nástrojem permanentní reformace, stálého pohybu, kladení nových a znervózňujících otázek. Tedy všeho, co je pro zabydlenou a sebejistou církev nebezpečím.“
Jáchym Gondáš
„ Předmětem teologie je kritická reflexe vlastní zbožnosti a vlastních představ o Bohu i vší naší mluvy o něm.“
Jan Heller
„Teologie je racionální disciplína zprostředkující reflexi o Božím zjevení daném lidem, jež je věřícím člověkem lidskými prostředky zachyceno a formulováno v Bibli. Předmětem poznání teologie tedy není přímo Bůh, nýbrž to, co Bůh lidem zjevil, pravda, „kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou v Písmě svatém pro naši spásu“2. Opírá se tedy o lidský rozum, zkušenost, ale také o Boží zjevení, tajemství lásky Boha k člověku. Teologie vykládá skutečnost z pozice jistoty víry v jednoho Boha, který je přítomen ve světě a zároveň ho nekonečně přesahuje, který dává světu a člověku jako základní úkol svobodu a autonomii a zároveň ho provází svou láskou, která umožňuje růst, odpuštění a uzdravení, která má perspektivu nekonečnosti a tím umožňuje smysluplnost každého bytí.“
Mireia Ryšková
Ó, jak to svatě zní s vůní doslovnosti výkladu (spíše čtení) textu, bez jakékoliv exegeze. Vyplynou z toho, jak jinak, heretická dogmata v učení daných církvích.Všichni se tak mohou vyjadřovat ke všemu, bez jakéhokoliv bližšího vhledu s podivnou vidinou toho, jak jsme si rovni.
Tak snadno může laik i kazatel za kazatelnou nabýt pocitu, že vše prohlédl v bagatelizování a zjednodušování a namísto Božího slova dochází pak na řeč náboženství. A protože pouze Boží slovo zasahuje do morku kostí, posluchači nejsou často zasaženi, tak se musí používat emotivních příběhů pod záštitou „moje zkušenost je…“ Kolik je jen nešťastných promluv od narychlo povolaných, myslících si, jak slouží Božímu dílu.
Pokud se toto používá v církvích po vícero generací, stádo zákonitě nábožensky zhloupne.Tak vzniká i postoj, že pokud nás něco ve víře přečnívá, je to ostré, složitější, určitě je za tím „ten zlý“.
Kdo chce zkusit s Bohem krok, musí se dát do pohybu. Bůh sám je kmitající se Pravda v nezměřitelné hloubce. Ne na mělčinách našeho přemílání vyprávění zpoza kazatelen, ohraných písniček, které, světe div se, vedou k tomu, že se svět vůbec nediví. Tomu už ti lidé zvenku opravdu nerozumí.
Nemáme právo se vlamovat do textů bible, aniž bychom používali klíč kulturní souvislosti, záměr autora, dobu vzniku. Tak, jen tak, Boží řeč co nejméně ohýbáme. (I když se určitě zkreslení nevyhneme).
Každému, kdo vstupuje do jakékoliv církve, by se mělo na rovinu říkat ne evangelium prosperity, ale pravdu o tom, že je uváděn do světa tajemství, překvapení a hloubky. Nehonit jen počty statistik pokřtěných, ale přiznat, že víra je spjatá s pochybností a ta může být hnacím motorem pro osobní, ale i církevní revizi už zajetého.
Že je to veliký On, kde i my, ošlehaní náboženští mazáci, jsme Jím často zaskočeni, protože se tak nějak nevejde do našich brožurek.
Nepohrdejme teologií – naukou o Bohu, možná se nám podaří přes řeč náboženství zaslechnout živé Boží slovo.
Zaujala mne zpráva:Známý spisovatel Michal Viewegh autor např. známého románu Báječná léta pod psa prodělal náročnou operaci prasklé aorty, při které musel být mozek na chvíli odpojený od přívodu krve, a proto na několika místech bílé mozkové kůry odumřela tkáň.
Lékaři se pokoušeli mozek „resetovat“ a zdá se to být mnohem lepší. Každopádně je zajímavé, jak sám Viewegh popisuje, co mu to v počátcích způsobilo. Cítil se být povolán Bohem. Vykládal o tom kolem sebe, že musí vést zástupy a mluvil o dalších pseudokřesťanských vizích.(1.)
M.Viweghovi určitě přeji brzké uzdravení.
Znovu se ukazuje složitost fungování mozkové kůry, jak málo stačí k vytvoření rádoby chorobných proroků, velkých vizí, samozvaných amplionů Pána Boha (2.)
Jen pro Boha Vás prosím (a to se snad nerouhám)nedávejte jim do ruky tužku, nebo sekretářku!!!
Kamarád mi poslal zajímavý článek.
Viz.příloha
Doporučuji dokument otevřít a natočit.
Tak je tu jaro,z kterého jsem se snažil vložit trochu nálady do v textu a melodie písničky:
Gn 19:30 – 38
B21P Lot potom z Coaru odešel a bydlel se svými dvěma dcerami v horách, neboť se bál bydlet v Coaru. Bydlel tedy se svými dvěma dcerami v jeskyni. Prvorozená jednou řekla té mladší: „Náš otec je starý a v celém kraji není nikdo,s kým bychom mohly otěhotnět běžným způsobem.Pojďme, opijme svého otce vínem a spěme s ním, abychom zachovaly símě našeho otce.“
A tak té noci opily svého otce vínem. Prvorozená šla spát se svým otcem, který nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.
Druhého dne pak prvorozená řekla té mladší: „Hle, včera v noci jsem spala se svým otcem. Opijme ho vínem také dnešní noc. Potom jdi a spi s ním, abychom zachovaly símě svého otce.“
I té noci tedy opily svého otce vínem. Ta mladší s ním šla spát, on však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.
Tak obě Lotovy dcery otěhotněly ze svého otce.
Prvorozená pak porodila syna a dala mu jméno Moáb, Z otce vzešlý. Ten je otcem Moábských až do dnešního dne.
I ta mladší porodila syna a dala mu jméno Ben-amí, Syn mého příbuzného. Ten je otcem Amonců až do dnešního dne.
Vypravěčem syrově popsaný příběh vůbec nezakrývá, ale ani nijak nehodnotí provedený incest v rodině. Už vůbec jej nelze hodnotit očima dnešní evropské morálky (1.) a vyvodit z toho moralistické kázání, že tato hanba se prostě nedělá. Šlo a jde o mnohem více.
Hebr. text prozrazuje, že incest není důsledkem špatné morálky a sexuchtivosti zkažených dcer, ale je to promyšlený náboženský úkon. Je to náboženství naruby. Náboženství zoufalství.
Ke čtenáři té doby nešla zpráva o tom, že se odehrála ostuda v rodině. Příbuzenské sňatky byly na denním pořádku. I proto byl později před tím Izrael varován, ne coby neznalý (Lv18,5.7;Lv19,29).
Lot měl odejít do útočného města Coaru, spoléhat se na Boží zaslíbení, že se mu nic zlého nestane. Namísto toho zalézá do jeskyně. Všimněte si, jak symbol jeskyně v biblické mluvě vždy naznačuje vstup do podsvětí, záhrobí. Jeskyně byly často místem pohřebišť a rituálů. Tam se málokdy odehrálo něco dobrého. Lot měl hledat útočiště, na místo toho hledá úkryt (např. Iz 2,19).
Prvorozená dcera promluví. Otec náš jest již starý, a není žádného muže na zemi, ježto by všel k nám podlé obyčeje vší země. (BKR). Výrok mnohým vykladačům silně připomíná pozůstatek starého mýtu o vzniku člověka.
Člověk na útěku v kličkování před Bohem a zalezlý do jeskyní svých psychopocitů často provádí iracionální věci. Nabízí se možnost, že si snad myslela, že po zkáze nezůstal jediný chlap na zemi, nebo druhá varianta, že pokud zůstal, tak si jich vzhledem k celé minulosti ani nevšimne, a rod jako takový vyhyne.
Opět, tak jako pramáti Eva, chce obejít Hospodina a opět přes určitý kult plodnosti (tentokrát dublovaný) si sama se sestrou navozuje zkratku, jak řídit dějiny, brát je do svých rukou a ještě to nazývat „náboženskou zkušeností“, že se s tím v podobě jmen chlapců ještě chlubí.
Kolik jen takových „zkušeností“ máme, kdy se jedná ve sborech, v kostelích o incestové zkratky emotivních zážitků, které nemají vůbec nic společného s Pánem Bohem?
Pokolení, které z tohoto „výborného nápadu“ vzniklo (Moábci a Amónovci) byla známa svými otřesnými kultickými rituály, které prodlužovaly incest, krvesmilstva a sexuální praktiky do nebetyčných pozic. Pro čtenáře byly a jsou symbolem nepřátelství Izraele a vzpoury proti Hospodinu. Právě oni samotní poškozovali Abrahámův rod nejčastěji a problémy se vlečou až dodnes.(2.)
Bible, na rozdíl od mnoha fundamentalistů, nemoralizuje, ale demaskuje. Jen popíše, kam příběh vede. Závěr, ať si udělá čtenář sám.
Dcerám opravdu nešlo o nějaké sexuální povyražení. Jednaly velice pragmaticky.
Řekly si: “Na co bylo zachránění ze Sodomy, když jako rod pomřeme.“ Neuměly a nechtěly čekat na Hospodina. Je to klasická ukázka toho, jak pragmatismus v mnoha církvích nahrazuje víru. Člověk bez víry, Boha, naděje často bere věci do svých rukou a nese si plody svého jednání, které pak ještě drze nábožensky prodává,nebo vyčítá nebesům.Ty přitom dělají vše proto,aby člověk byl dopředu byť i v šokujícím příběhu vytržen z letargie a varován.
_________________________________________________________________________
(1.) Natož to vůbec hodnotit z opsaných výroků puritánské Ameriky 19. století ve spisech E.G.Whiteové
(2.) O to více nabývá na hodnotě příběh o ženě Rut Moábské, který ukazuje, že Bůh počítá s každým,kdo přijímá Milosrdenství.