Než brát Bibli doslova, raději vážně

   V rámci křesťanství existují směry, které samy sebe prohlašují za „biblické“. Ve skutečnosti však jsou vždy obsah i formy křesťanské víry-a to i mezi křesťany, kteří jsou přesvědčeny, že jejich víry vyrůstá pouze z Bible-uspořádány a vyjadřovány jinak než v Bibli. Krásně to vidíme na křesťanském fundamentalismu, který zbožšťuje Bibli, aniž by jí řádně rozuměl.                                                                                                                                                                                  John Barton-Historie Bible

    Průkopníci a zakladatelé adventismu se báli všeho co jim bralo doslovné čtení z Bible. Aby ne – je na tom postaveno celé učení. Heslo amerických hnutí a sekt -„Bible se vykládá jen Biblí“ zní přece, tak svatě. Pokud se použije, teologie historie, archeologie, biologie aj.= domeček z karet padá. I proto jsou členové nabádáni vedením, aby v žádném případě nepřipustili kritické zhodnocení textu(rozuměj…ptát se, co znamenal v té době) (¹).

 A tak není divu, že s doslovného čtení ,vytrženého z kontextu vznikají komické sekty a hnutí s důrazem na oblečení, správný ponor do vody, omývači nohou, výslovnosti „pravého“ Božího jména, odmítači transfuze, či odmítači vepřového a v konečné řadě v bojovníci proti Vánocům…

 


(¹). „Když se snažíme prostřednictvím Božího slova poznat Boží vůli, nesmíme dávat prostor cizím výkladům a používat interpretační gymnastiku, abychom získali závěry, které odporují prostému čtení Písma.“  předseda církve ASD T.Wilson Advent 10/2014

Chuck Norris adventismu

Každá denominace má své zakladatele a průkopníky.

         Např.:

  • Církev československá husitská ve svých věroučných dokumentech vzpomene, či cituje statě toho, kterého mají v názvu velmi zřídkavě.(1.)
  • Církev bratrská ve své ústavě také nemá citace a odvolávky na průkopníky a zakladatele.(2.)
  • Církev Katolická vzpomíná první biskupy, což byli apoštolové (3.)
  • dokonce i svědkové Jehovovi v 15. bodech věrouky nezmiňují citace svých zakladatele C.T.Russella
  • adventisté nemají jediné periodikum, jediný studijní materiál (sobotní školy pro členy), jedinou modlitební přednášku, kde by nebyl odkaz, nebo citace E.G.Whiteové.

Ani to členy netrkne. Zatím co jiní průkopníci byli vzděláni v určitém odvětví, ona sama je odbornice na vše. A tak se od ní dozvíte popisy a příkazy nejen, jako osobní názory (jak se snaží někteří členové chlácholit své svědomí), ale především toto vše zaštítěné větami: “Pán mi ukázal“….“Bylo mi zjeveno“. A to už je zcela fikaně, neprůstřelné. Neexistuje snad oblast, kterou by tento “Chuck Norriss“ adventismu nepopsal a nevydal určité pokyny, které jsou nedílně vtisknuté do věrouky. Ať už to je:

  • historie (která se s historií zcela míjí)
  • dobových zvyků (kde popisuje, co si aktéři ve Starém Zákoně mysleli, namísto toho co opravdu bylo dobovým zvykem)
  • stravování
  • oblékání
  • výchovy dětí
  • vedení domova
  • sexu a intimity jednotlivců i manželství
  • zdravověda
  • vzpěračství Bible
  • atd.atd.

Toto snad už může překonat pouze Jára Cimrman….

(uctívaná postel Ellen…“tady všude ležela….“)

 

                       a to napadají v učení adventisté,že katolíci mají např.svá Mariánská náměstí…E.G.White má už i v Čechách své i park….

 

 


  1. Za povšimnutí stojí stať věroučného dokumentu:“ Důrazem na Ducha Kristova překonává Církev československá husitská starý bohoslovecký omyl, že všechny údaje v Písmu svatém jsou zjevením. Podle ní je Božím slovem v Písmu to, co je osvědčováno silou Kristova svatého Ducha. Je to Kristus sám, nikoliv dobové představy o světě a dějinách. Naše církev je prosta předsudků proti vědeckému poznání, jemuž některé představy Písma svatého odporují. Odstraňuje tím velikou překážku, která lidem se smyslem pro pravdu uzavírá cestu k církvi a ke Kristu.“ Zdeněk Trtík, 1958
  1. Pro správné pochopení Písma a jeho aplikaci v našich životech je třeba nechat se vést Duchem svatým. Potřebujeme také pomoc ostatních věřících a vykladačů Písma.“ Ústava o Písmu svatém
  2. Jednota Kristova těla neznamená ovšem uniformitu, ale předpokládá rozmanitost, vždyť i tělo není tvořené z identických orgánů, ale jejich různost vytváří harmonickou jednotu. Tak jsou i v církvi různé specifické dary, různé služby a úkoly, které se projevují v různých povoláních, spiritualitách a posláních. Kritériem jejich pravosti je jednotící princip – Kristus jako hlava církve.“ (Církev jako „Tělo Kristovo“)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  1. Za povšimnutí stojí stať věroučného dokumentu:“ Důrazem na Ducha Kristova překonává Církev československá husitská starý bohoslovecký omyl, že všechny údaje v Písmu svatém jsou zjevením. Podle ní je Božím slovem v Písmu to, co je osvědčováno silou Kristova svatého Ducha. Je to Kristus sám, nikoliv dobové představy o světě a dějinách. Naše církev je prosta předsudků proti vědeckému poznání, jemuž některé představy Písma svatého odporují. Odstraňuje tím velikou překážku, která lidem se smyslem pro pravdu uzavírá cestu k církvi a ke Kristu.“ Zdeněk Trtík, 1958
  1. Pro správné pochopení Písma a jeho aplikaci v našich životech je třeba nechat se vést Duchem svatým. Potřebujeme také pomoc ostatních věřících a vykladačů Písma.“ Ústava o Písmu svatém
  2. Jednota Kristova těla neznamená ovšem uniformitu, ale předpokládá rozmanitost, vždyť i tělo není tvořené z identických orgánů, ale jejich různost vytváří harmonickou jednotu. Tak jsou i v církvi různé specifické dary, různé služby a úkoly, které se projevují v různých povoláních, spiritualitách a posláních. Kritériem jejich pravosti je jednotící princip – Kristus jako hlava církve.“ (Církev jako „Tělo Kristovo“)

 

Učedníci – koncert sestřih

Citace

  Mnoho lidičkám, které znám, byly texty a písně Josefa Hrubého a skupiny Učedníci, velikým schůdkem k víře. Konečně tak přišel někdo, kdo dokázal zprostředkovat srozumitelná slova bez frází, v kterých si každý našel prožívání, boje a hledání vztahu s Bohem. Měli jsme možnost se zúčastnit pohodového koncertu Učedníků, kde se nejen zavzpomínalo na Josefa, ale i přeneslo atmosféru, že to za to stojí…

„Bůh, to se jen vánek vzduchem chvěl

to Slovo prožil jsem a šel……  „

(Doporučuji  pustit přes telku v co nej kvalitě….)

https://youtu.be/XbRR4GJyrgw

 

Skutečně za misku čočky ? 3.

CSP –   Ezau Jákobovi řekl: Dej mi teď zhltnout trochu toho rudého, zde toho rudého, neboť jsem vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm.

MPCZ –  A Ésáv k Jákóbovi řekl: Dej mi, prosím, zhltnout z toho červeného, tohoto červeného, neboť já jsem vyčerpán. Proto jeho jméno nazvali Edóm.

CRP –  I řekl Ésav Jaakobu: dej mi přece, abych polknul něco z rudého, tady toho rudého jídla, neboť jsem umdlen. Proto pojmenovali ho Edóm ruďoch.

BKR –  A řekl Jákobovi: Dej mi, prosím, jísti krmě té červené, nebo jsem umdlel. (Protož nazváno jest jméno jeho Edom.)

NBK06 –  Ezau tehdy Jákobovi řekl: „Dej mi přece hlt toho červeného, tady toho červeného jídla, vždyť jsem vyčerpaný!“ (A proto se mu říká Edom, Červený.)

B21 –  Ezau tehdy Jákobovi řekl: „Dej mi přece hlt toho červeného, tady toho červeného jídla, vždyť jsem vyčerpaný!“ (A proto se mu říká Edom, Červený.)

JB – Ezau řekl Jakubovi: „Dej mi sníst to rezavé, tady to rezavé, jsem vyčerpán.“ – Proto se mu začalo říkat Edom. –

HEJCL –  Esau řekl: Dej mi toho ryšavého vaření, jsem náramně zemdlen. – Z té příčiny nazván byl Edom. –

KLP –  Řekl Jakubovi: „Dej mi trochu toho červeného, umírám hlady.“ Proto dostal jméno Edom.

VS-   Ésáv vykřikl na Jaakóba: „Dej mi, prosím tě, najíst toho rudého, cos teď uvařil právě! Umírám hlady!“ Proto mu počali říkat Edóm, Ryšavec, Rudý

PKM-   Esav řekl Jaakovovi: „Jsem tak unavený, nakrm mne z toho rudého!“, a proto se mu říká Edom.

Gn 25:30 (více zdrojů překladů Bible)

    Určitě některé napadá, proč nás vypravěč příběhu unavuje druhem jídla, které neumí ani nazvat?                                                                                                           Opravdu byl Ezau takový horlivý vegetarián, že za misku zdroje železa a proteinů, prodá přednost mimořádného postavení?


  Ono kdyby totiž šlo o dělení majetku, Ezau hodný své charakteristiky by to jen tak lehce nezaprodal. Bylo běžným zvykem, že se majetek dělil na rovné díly(¹),občas jen otec měl právo dát prémie nejmilejšímu, to však nemusel být prvorozený. Tak že za toto moralisticky Ezaua nesjedeme. Prohra je na rovině náboženství.

  Ezau chce po bratrovi to červené, (koneckonců jsme opět u předznamenání jeho druhého jména Edóm.) považuje to za pokrm z krve.(²),který by mu měl zajistit zdroj života, náboženský Red Bull své doby. To by mohlo naznačovat doplňovat se popisem jeho záliby v pojídání krve, lovu na polích(³) Teplá krev se pila při obřadech kultu plodnosti a rozmnožení životních schopností a podávala se nejen zvířecí.(4.)Ezau je podveden (opět to jméno Jákob- Úskočný) v tom, že si myslí, že je to pokrm z krve, po jehož obřadním zhltnutí obnoví své síly. Zapomeňme na placement product pisatele na čočku.

       Jákob žádá prvorozenství….Ezau si řekne (opět pisatel upozorňuje na jeho zkratkovité jednání),že tak jako tak pokud nedostane krvavý pokrm, bude muset tak jako tak zemřít. Celý náboženský byznys končí pro Ezaua neblaze…dostane čočku…a to i přeneseně. Vždy je třeba v hebr. hlídat slovesa- pojedl, napil se, vstal a odešel je karikaturický popis vypravěče náboženského dopingu.

   Příběh je o tom (tak jako při rozhovoru Evy s hadem),že lest spočívá v tom, že klameme sami sebe.(5.) Chceme být vědomě klamáni. Jákobův fígl nespočívá v kuchařském umění, ale v tom, že jeho smlouva nesplnila očekávaný výsledek. Proto mu to docela naštvaně později Ezau vyčítá( Gen 27,36).

Nesvádějme své náboženské nenaplnění, jen na tu „temnou stranu“(6.) Sami jsme často zdrojem a hlavně nepohrdejme milosrdenstvím –  na rozdíl od skutkaření, „úliteb božstvům“ je grátis.


 

(¹) Např. Chammurapiho zákoník toto popisuje

(²) Hebr.slovo dám -krev, je blízké slovu Edóm

(³) Právě pro tyto činy, nikoliv pro nějakou tehdejší „transfuzku“, to Hospodin v knihách Leviticus zakazuje LV17,10-12/ 7,26/ SK 15,20.29

(4.) Biblický slovník A.Novotného -pojem- krev

(5.) Např. na odkazu výroků https://egwwritings.org/search E.G. White je v angl. je 58919 výroků s obsahem názvu Satan

(6.)Kde není díra, nemůže být myš“  “ Talmud

 

Skutečně za misku čočky? 2.

 29Jednou Jákob uvařil jídlo, když vtom přišel Ezau z pole a byl vyčerpaný. 30Ezau Jákobovi řekl: Dej mi teď zhltnout trochu toho rudého, zde toho rudého, neboť jsem vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm. 31Ale Jákob řekl: Prodej mi teď své prvorozenství. 32Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti, k čemu mi je prvorozenství? 33Jákob řekl: Přísahej mi teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi. 34Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

                                                                                               ČSP Genesis 25,29-34

      Ezau se vrací z pole,(zapomeňme na to, že se vrací Bohabojný zemědělec z pole). Vrací se z místa, kde očekával naplnění od božstev. Vypravěč jakoby chtěl sdělit, že proto udělal maximum kultických výkonů, možná i rituálních obětí, které od lidskostí mají skutečně daleko. Ne nadarmo od toho kniha Leviticus na mnoha místech varuje. Dá se z toho(ale i z jiných dobových záznamů) odvodit, že bylo běžnou praxí, uctívání kultů plodnosti pro zachování síly rodu a to způsoby, obětí zvířat co se rychle množila( zajíc, prase…zkrátka to co je jmenováno, jako nečisté pro tu dobu),mazání oltářů spermatem, výkaly, menstruací, sakrální prostituce, až po lidské oběti. Vynalézavost toho všeho co musí člověk nábožensky vykonávat byla a je v myslích lidí dodnes barvitá. A tak není divu, že se i dnes na ezoterických platformách znovu opakuje prasecká historie se vznešenými názvy: „urinoterapie“,“pojídání placenty“, „menstruační malování po těle“ či „vaginální mapování“.                                                                                Ezau je k smrti unavený. Né že by měl za sebou „fušku“, ale vypravěč sděluje, že mu toto vše bylo prd platné(v.32..se blížím k smrti ..jsem vyčerpán..umdlen-jak píše Český rabínský překlad).Všechno to, kde byl happy, in, free, top, kde měl image toho, který se vyzná, není včerejší, nějak nefunguje, nenaplňuje. O co víc, psychologové by to nazvali silně těžkou depresí. A tak bychom od něj očekávali, že se chytí konečně Toho, který umí naplnit smysl života, nechce tyto složité hry, odmítá tyto náboženské spartakiády. Ezau je však věrný své roli….nepřekvapuje….,ale o tom …pokračování příště .

Abychom z toho nebyli jako čtenáři ušetřeni, položme si otázku, kolikrát jsme my sami položili na oltář svého náboženství bližního, aniž by to takto po nás Hospodin skutečně chtěl. 

 

Skutečně za misku čočky?

    20Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Paddan-aramu, sestru Aramejce Lábana. 21Izák naléhavě prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin se dal pohnout jeho prosbami a jeho žena Rebeka otěhotněla. 22Ale děti se v jejím nitru kopaly. Řekla si tedy: Je-li tomu tak, k čemu mi to je? A šla se dotázat Hospodina. 23Hospodin jí řekl: Dva národy jsou ve tvém nitru, dvojí lid z tvého lůna se navzájem oddělí. Jeden lid bude silnější než lid druhý a starší bude sloužit mladšímu. 24Když se jí naplnily dny ku porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. 25První vyšel celý ryšavý, chlupatý jako kožich. Dali mu jméno Ezau. 26Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dali mu jméno Jákob. Když se narodili, bylo Izákovi šedesát let. 27Když mládenci vyrostli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem divočiny, kdežto Jákob mužem mírným, bydlícím ve stanech. 28Izák měl rád Ezaua, protože rád jídal zvěřinu, zatímco Rebeka milovala Jákoba. 29Jednou Jákob uvařil jídlo, když vtom přišel Ezau z pole a byl vyčerpaný. 30Ezau Jákobovi řekl: Dej mi teď zhltnout trochu toho rudého, zde toho rudého, neboť jsem vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm. 31Ale Jákob řekl: Prodej mi teď své prvorozenství. 32Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti, k čemu mi je prvorozenství? 33Jákob řekl: Přísahej mi teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi. 34Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

                                                                                                                     ČSP GENESIS 25,20-34


  • Je jméno v Bibli karmou, nebo predestinací, která předurčuje ,jak se aktéři musí chovat?
  • Skutečně se dá z textu odvozovat, že lidé s individuálním sklonem k dobrodružství jsou špatní ?
  • Ten co loví je špatný, ale ten co „žije ve stanech“=pase stáda,(potažmo musí je taky zabíjet) je lepší?
  • Co je na tom sníst misku čočky, když jste vyčerpaní z práce na poli ?
  • Šlo opravdu pouze o „okamžitý požitek“?
  • Byl Ezau na tolik hloupý, že vyměnil prvorozenství, za misku polívky ?
  • Není definice zatracení (i pro vegetariány), jen kvůli vláknině, zbytečně krutá?

   Chceme-li naslouchat textu, jako součásti biblického zvěstování a nikoliv jako dokumentární reportáži(která tak ani nemohla být autenticky zasána),pak je třeba obrátit pozornost k širšímu kontextu. Jména, tradována původně ústně, později v záznamech vypravěčů, měla nastínit ztělesnění posluchačů, čitatelů potažmo nás dnes.    Je tedy zbytečné si odvozovat z toho, že Hospodin dal jména lidem a oni jinak nemohli jednat. Např. Jákob je v jistém smyslu ztělesněním Izraele a zároveň je to jméno, které nekončí na hranici historie, ale přenáší se na mé, naše chování. Tím se zcela vymyká a nabývá většího zásahu ,než doslovistické, rádoby výklady, které nerespektují teologii.

  Ezau …Pokud se v prvních kapitolách genesis vyskytuje výraz „lovu“ nebo „muž pole“ čtenář té doby ihned odtává zprávu o tom, že se lov je záležitost prolévání krve bez dodržování obětních předpisů a že se „loví „na místech, kde působí temné mocnosti = pole(viz příběh Kaina Ábel…pojďme na pole=kult bratrovraždy.) Ezau razí své „náboženství“ stylem ovlivnit božstva. Přestože ví, tak si to sychruje na obě strany. Je „trendy“ a nemaže se s tím. Jde přes mrtvoly.      S velkým účelem okamžitého zisku, který povětšinou platí někdo jiný, okolní společnost. Tím je prototyp tohoto jednání pro nás zrcadlový.

 Jákob… bydlí ve stanech= zn. domov, kde je řád kultu, kam nesmí nic nečistého, nic mrzkého, nic co by mohlo sloužit k ošálení ,magii, promiňte mi ten expresivní výraz,(který použil i vypravěč):“ Žádné sračky, které se budou uctívat“ (Dt 23,14-15 kde docházelo i k uctívání výkalů),protože Hospodin je tam- uprostřed svého lidu. Nemusíte Ho nikde suplovat v podobě svého náboženství, či jiných ezozkratek. On není na okraji vašeho života jednou za týden v kostele, sboru, či modlitebně, ale uprostřed vašeho života.

  Mezi lovci a pastýři nikdy nedojde ke smíru. A to je dobře .Paradoxem textu je ,že jsou lidi, kteří mlčí při mrzkých kompromisech, dělají, že to nevidí, zápecnicky jedou své a omlouvají to, protože z lovu = pobytu na poli, pragmaticky parazitují, neb „mají co do úst „..viz Izák (Genesis 24,63// 25,28)

A k té čočce, za kterou pak Ezau „dostal čočku“ ? O tom v pokračování příště….