Napsala mi jedna žena .Členka,která již delší dobu zhodnocuje učení CASD , svůj vnitřní postoj a svědomí.Rozhodla se vystoupit. Má samozřejmě strach.Může vše odvolat,dělat,že nic,hrát tu hru dál….Neudělala to.
Jen mne napadá,že je dobře ,že to tak v historii neudělali někteří.
Např.Milada Horáková – text mluví za vše
Protože ani po letech neustávají pomluvy,pro opuštění CASD ,rád bych důvody znovu připomenul v příloze.Snad se podaří vysvětlit,že to bylo a je především adventistické učení a ne osobní vztahy.(Dodnes si mnohých členů vážím).
Starý dopis ,který byl zaslán vedení a chodí i v podobných polohách dále od dalších členů.(Od roku 1965-2014 opustilo církev více než 13 milionů přiznaných členů).Je to opět klasická ukázka,jak církev(např. v ČR -která paradoxně mnohé ví) raději obětuje „vlastní lidi“,než by něco málo přiznala,posunula,nebo změnila.
Dopis k otevření zde:
„Někteří lidé se domnívají,že se nic nemá dělat,nejsou-li všichni přesvědčeni,že je to správné.Potíž je,že přesvědčit všechny trvá tak dlouho,že v době,kdy změnu konečně odsouhlasí,už je načase pohnout se zase někam jinam.Není divu,že mnozí lidé věří rčení,že pokrok je pomalé couvání.Oživují starou hádanku:Kolik tradicionalistů je potřeba k výměně žárovky? Čtyři.Jeden ji vymění a zbylí tři budou vychvalovat tu starou“
(J.C.Maxwell- Někdy vyhraješ,jindy se poučíš)
Byl jsem požádán pro přehlednost,zda bych jednotlivé články nedal do jednoho balíčku-tak prosím zde ke stažení.
Základní věroučné výroky církve adventistů-komplet
Zakládání skupinek, sborů v CASD a nárust misie způsobuje mimo jiné také silný nedostatek kazatelů jak v zaměstnaneckém poměru, tak i v laickém. Proto není divu, že se narychlo (1.) zaplňují tyto služebnosti bez bližšího ohledání, zda je ten či onen člověk vůbec v této oblasti obdarován, jestli opravdu dokáže vyplnit onen most překlenující vzdálenost mezi biblickou dobou a posluchačem. A přitom by někdy stačilo, kdyby člověk za kazatelnou alespoň Pánu Bohu nepřekážel.
Živná půda důrazů na nekritickou laickost a selský přístup (2.) k teologii dává vítr do plachet mnoha řečníkům, kteří své rukojmí drží často i přes hodinu ve své hvězdné chvíli za kazatelnou. Mnohá kázání se tak stávají určitou formou protestantských odpustků = posluchači si to musí protrpět.
Tam, kde se historicky naběhlo na onen chytlavý motiv, že ”Písmo se vykládá zase jenom písmem”, že pouze “Sola scriptura” bez bližšího vstoupení do textu a kontextu doby – tam to nese i své hořké ovoce. Opravdu to zní svatě, nicméně rád bych poukázal na některou praxi, kterou to přináší.
Spontánní charismatici
Je až s údivem, když zaznívají v úvodu kázání věty typu: ”Včera večer, když jsem přemýšlel o čem budu kázat…”.
Kde pak je ono nošení textu v sobě, ono rozjímání, příprava, kontrola, ztotožnění se s textem atd.
Nebo ”Při četbě internetové zprávy o (x) mne napadla myšlenka…“ a ihned následuje další velice rozšířený nešvar promluv.
Alegorizace
Není nic jednoduššího než alegorické – přirovnávací “kázání”. Můžete začít o čemkoliv (povětšinou pochycená zpráva na internetu, nebo film). Pak to přes ”zuby” připodobnit k něčemu náboženskému, plácnout na to třeba verš z Izajáše a na závěr říct větu: ”To je mým přáním i pro Vás. Amen”.
(Cca 95% kázajících tento styl v prostředí CASD používá).
Dogmatická (utvrzovací) kázání
Velice nudné a nechutné chvíle, kdy se k Božímu slovu přistupuje opačným směrem. Řečníci se neptají co nám chce Bůh říci dnes, ale utvrzují posluchače (a snad i sami sebe), že pilíře víry jsou opravdu nehnutelné.
Doslovné fundamentalistické promluvy
Zde už záměrně nepoužívám slovo kázání. Promlouvající často ohýbá myšlení poslouchačů jen podle doslovného znění toho či onoho překladu bible, který má v ruce. Je až žalostné, jak se pak důraz klade na přesná slova bez bližšího kontextu, překladů, exegeze atd. Komické jsou také příklady, kdy se lpí na určitém doslovném znění verše a dokazuje se to ještě ze Slova na cestu.
Pragmatická vyprávění
“Víte, já nejsem, žádný teolog – já jsem praktik.” Tyto úvodní věty už dopředu odsouvají teologii na vedlejší kolej (3.). Je to právě ono nepochopení toho, že právě teologie má a musí mít dopad do praktického života. Je to skutečně to nejnebezpečnější ovlivňování členů, aby se tak vyhnuli setkání s Bohem. Zústává se tak pouze u sladkobolných životních příběhů, u vět: “Já si myslím”, ”Moje životní zkušenost je…”. Často, když je kázající konfrontován s dotazy, že něco v kontextu Bible nesedí, odpovídá onou větou: ”Víte, já to neřeším – já jsem praktik”.
One Man Show
Tito přednášející jsou vynikající vypravěči. Ne každý má možnost si doma vygooglovat “nějaký” příběh, tak se pasou na emotivních pocitech posluchačů. A vskutku se na ně lidé těší. Aby ne. ”Ani nevím, o čem mluvil, ale měl to krátké”. Tíhnou k tomu převážně mladší členové a v porovnání se staršími (kde se káže i přes hodinu) jejich promluvy mají spád a vejdou se do 20 minut = zázrak. Nicméně ani tam se často nezprostředkuje jiskra přeskočení onoho Božího zjeveného. Nepomůžou tomu ani projekce načasované do příběhů brnkajících na city a “předbíhajících” Ducha Božího.
Moralistická kázání
Čím je složitější a důraznější dogmatika, tím je vděčnější téma na úvahy typu: “Co vše se porušuje”. Popíšou se všechny úpadky doby – pak se povypráví o starých časech, kdy to tak prý nebylo. Vybere se pár citátů o morálce od “prorokyně” (výběr je opravdu široký). A nakonec se začne tlačit na apokalyptickou strunu strachu posluchačů.
Dalo by se hovořit o dalších a dalších aspektech, kdy kázání Božího slova nahrazuje pouze vyprávění.
Není pak divu, že absence jedné z důležitých možností Božího formování církve se musí zákonitě někde projevit. A věru se projevuje. Není tajností, že si pak někteří členové jednou za čas zajdou do jiných církví, aby tam zaslechli Boží slovo, nadýchli se, nabrali.
Pokud je Pán Bůh živý a dynamický, tak je třeba udělat vše proto, abychom Jeho slovo nesvazovali do korzetů konstrukcí, které se míjejí s Jeho vůlí. Je třeba nebát se vstoupit do napětí, které nacházíme v biblickém poselství.
(1.) Pokusy a doporučení výboru ČS, aby byli laičtí kazatelé voleni na volební období a ne doživotně, ve většině sborů ztroskotaly.
(2.) http://www.cestaviry.cz/wp-content/uploads/2014/04/Teologie-sprost%C3%A9-slovo.pdf
(3.) Ze všech výroků představitelů jmenujme alespoň výrok předsedy CASD T. Wilsona 8.11. 2014 v Ostravě:“Ty největší pravdy objevili ne teologové, ale prostí lidé…” – opět je teologie nepřítelem.
Úsudek,ať si udělá každý sám.
Pokora a Ostatek
Pokora a „ostatek“
Českobratrská církev evangelická je asi jednou církví, která se hlásí, kromě starých vyznání, hned ke čtyřem vyznáním na jednou – k Bratrskému vyznání, Českému vyznání, k vyznání Helvetskému a vyznání Augšpurskému. Asi nelze říci, že každý českobratrský evangelík umí vyjádřit rozdíly mezi těmito vyznáními. Jisté ale je, že různost pohledů českobratrského evangelíka předurčuje jako člověka, který ví, že skutečnost je věcí složitější, vícepodlažní a nelze ji postihnout jediným pohledem, na kterém by se mělo bezohledně trvat. Neznamená to bezbřehost, ale znamená to značnou dávku snášenlivosti.
Českobratrská církev evangelická (ČCE)
Vyznáváme, že nám někdy záleželo více na růstu počtu členů církve než na duchovním prohloubení, a tím jsme oddělili evangelizaci od křesťanské výchovy. Také přiznáváme, že některé z našich misií příliš pomalu připravovaly a povzbuzovaly místní představitele církve k plnění jejich odpovědných úkolů. Chceme respektovat místní principy a přejeme si, aby každá církev měla své místní představitele, kteří by křesťanský způsob vedení neprojevovali v nadřazenosti, nýbrž ve službě. Uvědomujeme si, že je třeba zlepšit teologické vzdělávání zvláště pro vedoucí církví. V každé zemi by měl být účinný vzdělávací program pro kazatele a laiky týkající se věrouky, učednictví, evangelizace, výchovy a služby. Takovéto vzdělávací programy se nesmí opírat o stereotypní metody, ale měli by je iniciativně vypracovat místní lidé na základě biblických pravd. (Ko 1,27-28; Sk 14,23; Tt 1,5.9; Mk 10,42-45; Ef 4,11-12)
církev bratrská
Nesení obrazu Ježíše namísto budování denominace – naší prioritou je, aby lidé skrze nás poznali toho, kdo je zachránil a ne, aby byli pouze získáváni do církevní organizace. Místní sbor nese na sobě obraz Těla Kristova, kde Hlavou je sám Ježíš Kristus. Proto jsou všichni členové zapojováni do služby celého sboru, kde každý uplatňuje svou originalitu a všichni ruku v ruce zjevují na sobě Kristův život v jeho rozmanitosti i společné jednotě. Působení Jednoty bratrské již dnes přesahuje hranice ČR.
S ohledem na tyto hodnoty neusilujeme o počty členů v církvi, ale o proměnu naší společnosti.
Jednota bratrská
Přejeme Vám vše dobré, a hlavně Lásku- a také, abyste poznali Pramen vší Lásky, Boha. A rádi Vás přivítáme na našich bohoslužbách i biblických hodinách. Vy všichni- ať již jste luteráni či jiní evangelíci, husité, katolíci, nezařazení, bez vyznání, atheisté- vy všichni jste mezi námi opravdu co nejsrdečněji vítáni a věřte, že budete- každý z Vás- pro naše setkání opravdovým přínosem- a snad i my pro Vás. Každopádně, ať již mezi nás přijdete či nikoli, přejeme Vám krásný den a všechny další dny Vašeho života, a abyste byli šťastni.
Luterská evangelická církve
„Patříme do nebi zrozeného adventního hnutí – patříme do církve Adventistů sedmého dne, Boží církve ostatků. Je to církev,
která byla povolána Bohem na konci času kvůli svému jedinečnému záměru.“
„Boží církev ostatků – finišuje s maximálním nasazením!“
církev Adventistů s.d.
„Adventisté sedmého dne byli vybráni Bohem jako lid zvláštní, oddělený od světa. Učinil z nich své reprezentanty a povolal je za velvyslance pro Něho v posledním díle spasení. To největší bohatství pravdy, které kdy bylo smrtelníkům svěřeno, ta nejvážnější a nejhrozivější varování, která kdy Bůh lidem poslal, byla svěřena jim, aby to předali světu.“
Ellen Whiteová CASD Svědectví pro Církev, svazek 7. strana 138
církev Adventistů s.d.
Tuto zkušenost mají nejen Ti, kteří mají z dob „zrání“ na těle vytetováno srdíčko s nápisem Jarča a současná manželka se jmenuje Kamila, ale především také Ti, kteří neochvějně kážou 100% Boží vůli, pasujíc sebe, tak často do samozvané role proroků, a pak projde nenaplněná událost, čas a najednou je vše jinak.
V době vzniku určitého duchovního „tetování“ to opravdu leze posluchačům pod kůži a čím černo-bělejší předpovědi padají, tím více se podepisují na těle těch, kteří mají sklon k náboženským pohádkám. A tak padají často silné apokalyptické předpovědi a není divu, že nezůstane jediná oblast života členů, která by nebyla dopředu s přesností jehly definována.
Je jasné, že nikdo si nepřejeme říkat cokoli, co by opět probudilo takovou masovou hysterii. Nikdy bychom neměli k prostým a snadno vzrušivým lidem hovořit o „Dni příchodu“ aniž bychom znovu a znovu nezdůrazňovali nemožnost jakékoli predikce. Musíme se pokusit jim vždy ukázat, že tato nemožnost je nedílnou součástí tohoto učení.
S. Lewise z eseje The Last World’s Night
Samozřejmě si všichni uvědomují, že ony vyřčené zaručené malůvky budoucnosti, když se jaksi naplní jinak, jdou pak bolestivě z těla církve dolů, tak je vždy připraven advokátní systém přetetování jiným obrazcem, výmluv o neviditelném naplnění proroctví, podmíněném proroctví, nebo dopředu připravená vyhýbavá věta: „Platnost našeho proroka se potvrzuje tím, že jej budou lidé kritizovat.“ Trochu mi to připomíná úsek z filmu Monty Pythonů- Život Briana.
Ono je lehké vidět Boží prst ve všem, co se stane, mnohem těžší je vidět, kterým směrem ukazuje.
Je pozoruhodné, že mnohé hnutí a náboženské spolky potřebují pro své členy hnací motor v podobě těchto „tatérů“, kde jejich kérky nesou pečeť „neomylné věčnosti“ a v konečné fázi, tak cejchují členy, aby se ukázalo, kdo je čí. Např. zajímavě stejný rukopis mají z určité doby a určitého místa Joseph Smith, Tazze Russell, nebo Ellen G.Whiteová.
Je až komické, co všechno se musí platit z poplatků členů, kolik cenzur, úprav historických faktů, oddělení, výborů, sejfů na ochranu děl, vymýšlení složitých výkladů, jen hlavně né oficiálně prohlásit:“toto tetování jaksi pozbývá platnosti.“ To vše jen proto, že výbrus, přiznání mýtů, omylů, lží bývá pro mnohé církve bolestivý. Toto nikdo nedopustí. Přes veškeré ohánění se slovíčkem o reformovatelnosti-toto zůstává nedotknutelné. A tak stále zůstávají Ti, kteří se ohánějí tetováním a Ti, kteří jej také mají, ale raději nosí košile s dlouhým rukávem. Vždyť by pak přestaly fungovat mohutné svaté kyje na členy a vše by se muselo podat v riziku svobody a hlavně vsadit „pouze“ na Boží motivující milost. Tam jsou znamení také na rukách, ale úplně z jiných pohnutek…..
V dubnu roku 2013 jsem s manželem ukončila svoje téměř 14. leté působení v CASD. Manžel byl vychováván v adventistickém duchu od narození.
Ve Sk 15,29 je psáno: „Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva…“ Nikde se zde nemluví o čistém a nečistém mase, nikde jinde na jiných místech Nového zákona se nedočteme o praktických radách pro křesťanské hospodyňky z pohanů, z čeho mají vařit. Čisté maso se v Novém zákoně neřeší. Předpisy o čistém a nečistém jsou součástí zákona, který skončil smrtí Ježíše Krista. Církev adventistů si ze Starého zákona vybrala pouze čisté a nečisté a nedokáže to rozumně zdůvodnit. Nemluvě o tom, že v konečném důsledku není nikdo z členů toto učení schopen cele dodržovat (viz Lv 11).
Po studiích necenzurovaných materiálů z mnoha pramenů ohledně historie naší církve a osoby Ellen Gould Whiteové nemůžeme věřit v její prorocké pověření. Byla nemocná, trpěla epilepsií spánkového laloku, která u ní probouzela záchvaty, mylně považované za prorocká vytržení. Četli jsme vyjádření lékařů, kteří měli možnost její onemocnění posoudit.
Velkým problémem v její činnosti je plagiátorství. Od vybraných autorů své doby opisovala celé odstavce. Ano, v jejích knihách najdeme mnoho působivých obrazů a hlubokých myšlenek, ale i ty byly často opsané. Církev o jejím plagiátorství ví. Odůvodnění, že v její době nebyl zákon na ochranu autorských děl, nám nepřipadá poctivé, zvláště s ohledem k tomu, že sama od druhých autorů vyžadovala, aby, pokud ji budou citovat, to ve svých pracích uvedli. Celý příspěvek