Nosný pilíř adventismu, který paradoxně mnoho nezajímá ani členy samotné. Přes neustálé zdůrazňování důležitosti v periodikách jen málokdo tuto složitou schematiku dokáže vysvětlit a obhájit. Většinu členů v Čechách to nezajímá. Aby taky ano. Vždyť evangelium o tom, že Kristus za nás zemřel a rozhodl na kříži a že jsme spasení pouze milostí, je plně dostačující. Pro adventismus nebylo a zřejmě není dostačující zvolání Krista na kříži –Dokonáno jest!! (Jan 19,30)
Nikoho dodnes netrkl přes nos biblický verš Matouš 24, 36-41: O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, a navzdory tomuto verši si adventismus postaví učení na jedné z 15 hypotéz výpočtu W. Millera, který to nazval omylem a později se za to omluvil.
Paradoxní je „kalendářní začlenění“ Pána Boha, který stojí mimo čas, je nadčasový, do 22. října 1844. Když ani toto datum příchodu nevyšlo (1.), použila se ona pomůcka, tolik typická pro hnutí vzniklé v Americe…“přišlo nové světlo.“(2.) Muselo se ale ponejprv přehlížet a „poupravit“ pár historických datací, aby to „vůbec tak nějak vycházelo.“(3.)
Po 18 století musel „někdo stát v předsíni“ a umlouvat Otce (4.) navzdory tomu, že bible jasně učí odpuštění na kříži. Církev a E. G. W. tím dostala do rukou další zastrašovací prostředek pro členy. Vznikly tak výrazy jako: zapečetění, zavřené dveře milosti, otvírání knihy života, nikdy nevíš, kdy Tvé jméno přijde na přetřes.
Vzniklo tak další dogma, které opravdu žádná jiná církev tak složitě nevysvětluje a zároveň tím i zpětně potvrzuje sebe samu (5.) o své výlučnosti jako ostatku.
——————————————————————————————————————-
(1.) Pokud si někdo z lidí žijících v roce 1844 dovolil nepřijmout výpočty 2. příchodu, nad tím se ze strany autorky zavíraly „dveře milosti“. Toto tvrzení bylo i zaštítěné viděním prý přímo od Boha. Tito lidé se dopředu „zapečeťovali“ a dopředu se jim upíralo, zakazovalo spasení. Jakým právem? Dodnes se za to nikdo neomluvil.
(2.) např. Svědkové Jehovovi zdůvodňují neuskutečněný konec světa 1914 tím, že Ježíš Kristus na svět přišel, ale pouze neviditelně a přímo na zemi očišťuje chrám. Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami je tedy ve zdůvodnění „nepříchodu Krista“. U CASD se jedná o očištění svatyně na nebesích, u SJ očištění chrámu na zemi a Kristův neviditelný příchod.
(3.) http://biblickestudie.cz/studie/rok_1844.pdf
str. 13.
http://www.apologet.cz/files/attachments/file/22-2-adventismus.pdf
Str. 42
Běžný člověk naprosto nemá šanci se sám orientovat v jemných exegetických nuancích knihy Daniel, ani v diskusích o preterismu, futurismu či historizujícím vykladu textu, natož pak v dokladování z hlediska současné teologie poněkud obskurního tvrzení, že kniha proroka Daniel byla skutečně napsána v době Babylonského zajetí a ne až v době makabejské. Jeho víra ve správnost adventistické exegeze pak spočívá více na důvěře v konkrétního teologa či církev než na možnosti sám si ověřit její pravdivost. – B. Jetelina ASD mezi modernou a postmodernou str. 165.
(4.) E.G.W. Drama věků 5. str. 302
(5.) Součástí některých náboženských nauk jsou eschatologická učení o posledních událostech světa. Členové takových společenství věří, že jsou zasvěceni do tajemství, která většinou mají velkou existenciální důležitost (čas konce světa, příchodu Mesiáše apod.). Z toho důvodu jsou eschatologická očekávání obrovskou hybnou silou a tvoří často fundament víry, identity a prosperity daného společenství. Některá očekávání směřovaná do nedaleké budoucnosti měla ve své době velký mobilizační účinek, ale zároveň bylo brzy umožněno prověřit jejich pravdivost. Zdálo by se logické, že v případě jejich nenaplnění (rozporu s realitou) budou tato učení vyhodnocena jako chybná, bude následovat zánik hnutí.
L.Poruba –Náboženské rozpory v souladu-bakalářská práce str. 10.