Během posledních pěti let jsem sledoval a zároveň byl součástí procesu, který vedl až k nedávnému letnímu hlasování o ordinaci žen. Tento proces naneštěstí podkopal moji důvěru v Generální konferenci CASD. Uvedu zde důvody proč:

1. Naše vedení Generální konference jedná způsobem, který rozděluje církev

Otázka ordinace žen není sama o sobě tématem, které rozděluje naši světovou církev. Osobně jsem nevěnoval mnoho energie starostem o to, co kdo dělá v Argentině. A mám za to, že ani v Argentině nestrávili jedinou bezesnou noc tím, co dělají například v Norsku. Společně se všichni dokážeme radovat z toho, co se děje v Číně. Rozdílné názory na ordinaci žen-starších ani na pověřování žen kazatelek nás v minulosti nerozdělilo. Jistě by nás proto nerozdělila ani otázka ordinace žen. Nalezla by se praktická řešení a přijatelná přizpůsobení se Pracovnímu řádu církve (Working Policy). Místo toho si ovšem někteří z našich vedoucích na Generální konferenci vzali za své, že tuto otázku vyhrotí tak, jako by skutečně církev rozdělit mohla. Nejenže to vše stálo miliony dolarů a způsobilo velkou škodu v jednotlivých částech naší celosvětové církevní rodiny, ale také to vážně podkopalo vliv samotné Generální konference v jednotlivých částech světa. Jaké důvody mohou ospravedlnit, že náš systém vedení církve musí zaplatit tak vysokou cenu?

2. Naši vedoucí na Generální konferenci odmítli vést církev k řešení problému, který sami způsobili

Na výročním zasedání byl vyvíjen tlak ze strany vedení Generální konference, aby delegátům nebylo předloženo žádné doporučení k hlasování, ačkoli to stejné vedení Generální konference velmi dobře vědělo, že hlasovat „pro“ by vedlo k vyřešení problému, zatímco hlasovat „proti“ nevyřeší vůbec nic. Dá se jen spekulovat, jaké ideologické uvažování vedlo naše světové vedoucí k přesvědčení, že stojí za to způsobit tak velkou škodu. Pouhé dvě věty Teda Wilsona mohly změnit hlasování ve prospěch přijatelného řešení. Místo toho bylo k donucení západu ironicky použito „demokracie“. Důsledkem je ztráta vlivu nad uniemi v Evropě a Severní Americe.

3. V celém procesu nebylo našim teologům dovoleno poskytnout teologické vedení

TOSC (The Theology of Ordination Study Committee – Studijní výbor pro teologii ordinace) nebyl vytvořen proto, aby reflektoval, co si naši teologové opravdu myslí a učí o tomto tématu. Místo toho bylo záměrně shromážděno 50% zastánců a odpůrců ordinace žen a mnoho účastníků s jen minimálním teologickým vzděláním. Byl tak vytvořen klamný dojem, že naši teologové jsou v názorech rozděleni od středu směrem do prava, a že teologie nadvlády (Headship Theology – obhajuje vůdčí postavení muže po pádu člověka ve všech oblastech života, tedy jak v rodině tak i v církvi – pozn. překladatele) je mezi mnoha jinými postoji přijatelným řešením. Kdyby místo toho každá adventistická univerzita vyslala do TOSC své nejlepší novozákonní učence, výsledek by byl velmi rozdílný. K čemu máme teology, jestliže jim není dovoleno poskytovat teologické vedení? K čemu je veškeré teologické vzdělání, když názory nevzdělaných mají stejnou váhu?

4. Generální konference vykazuje znaky, které ohrožují naše adventistické dědictví

Na první poslech to může znít neuvěřitelně, ale naslouchejte mi. Jestliže našim teologům není dovoleno poskytovat teologické vedení a našim vedoucím na Generální konferenci je dovoleno předložit delegátům k hlasování, cokoliv si usmyslí, vyhlídky jsou skutečně děsivé.

Ukazují snad argumenty vznesené proti ordinaci žen během celého tohoto procesu (kromě hledání vhodných citátů Ellen Whitte), že je zde nějaké povědomí o našem adventistickém teologickém dědictví? Mají například zastánci teologie nadvlády vůbec nějaké povědomí o tom, že jejich teologie předpokládá kalvínské pojetí Boha, které je naprosto cizí samému jádru adventistické teologie? Jestliže je někdo schopen vydávat kalvínskou teologii nadvlády a římskokatolický pohled na ordinaci za „pravý adventismus“, pak to musí být buď naprostý ignorant nebo nečestný člověk. V situaci, kdy celosvětově neustále vzrůstá procento našich členů, kteří jsou adventisty první generace, by nás nicméně nemělo překvapovat, když budoucí rozhodnutí už nebudou zakořeněna v „cestě, kterou nás Bůh vedl v minulosti“. Dá se jen spekulovat, co by se asi stalo, kdyby delegátům v San Antoniu byla položena otázka, zda by církev měla přijmout teologii nadvlády: Ano nebo ne?

Adventismus byl od svého počátku formován tím, co George Knight nazývá „duch anabaptismu“. Ovlivnily nás i jiné proudy, ale anabaptismus a restauracionismus nám umožnil rozvíjet teologii mimo hlavní protestantskou a katolickou tradici. Tak bylo možné například vytvářet křesťanskou teologii osvobozenou od platonistického (dualistického) pohledu na svět. Zcela jistě nás to pak osvobodilo od tyranie Kalvínova Boha. Místo toho naše perspektiva vesmírného sporu zdůrazňuje lásku Stvořitele a dobrotu, svobodu a odpovědnost stvoření. Když vidím, jak nás ohrožují všechny tyto chaotické vlivy cizích a nekompatibilních teologických postojů, které naši teologové nesměli korigovat, jsem skutečně zděšený. Jako adventistu čtvrté generace mě ani ve snu nenapadlo, že někdy budu vnímat Generální konferenci jako možné ohrožení samotného jádra adventismu. To, jak se postupovalo v otázce ordinace žen, mě však zanechává v obavách.

5. Naši vedoucí na Generální konferenci nás vyzývají, abychom dali přednost církevní autoritě před našim svědomím

Vyrostl jsem s „Velkým sporem“ (čítávala mi ho moje maminka) a to v mnoha ohledech formovalo mé vnímání toho, o čem adventismus je. Jednou z mých oblíbených pasáží byl příběh Luthera, který se držel Bible navzdory zdrcující opozici. V téhle věci byl Luther hrdina, spolu s mnoha dalšími, kteří zůstali věrni svému povolání a svědomí a odmítli se podřídit církevní autoritě. Ti všichni nás učí, jak máme jednat, když se ocitneme v podobném tlaku. Poselství ze San Antonia ovšem je, že mám jednat přesně opačně. Mám se vzdát svého přesvědčení a svého svědomí.

Když spekuluji nad tím, proč Ted Wilson odmítl doporučit hlasovat „pro“, nenapadá mě jiný přijatelný důvod, než jeho pevně zastávané biblické přesvědčení. Za své přesvědčení byl ochoten zaplatit vysokou cenu. Hazardoval s vlivem Generální konference na Evropu a Severní Ameriku. Svým způsobem jedná jako pravý adventista, který se bude „zastávat pravdy, i kdyby se nebesa zhroutila“. Jenže teď chce po adventistech z celé Evropy a Severní Ameriky, aby se vzdali svého přesvědčení a jednali proti svému svědomí. Chce po nás, abychom pokračovali v degradaci žen v Ježíšově jménu, ačkoli my jsme přesvědčeni, že nás Ježíš povolal přesně k opačným postojům. Kdyby Ted Wilson chtěl, mohl vytvořit prostor pro nás pro všechny, abychom jednali podle svého svědomí. Konec konců ordinace žen není přece věroučným článkem. Místo toho nás ale žádá, abychom se mu podřídili.

Je mi líto. Já jsem si vybral své svědomí. A jsem také dobrý adventista. Ovšem když jsem vyrůstal, nikdy jsem si nepředstavoval, že uslyším předsedu Generální konference, jak mě žádá, abych kvůli uniformitě zradil tak svatou adventistickou hodnotu.

6. Naše struktury dávají příliš mnoho moci jednomu člověku

Během posledních pěti let jsem sledoval, jak se moje církev stává více sektářskou, více totalitní, více polarizovanou a více rozdělenou… Stalo se to navzdory mnoha viceprezidentům, o kterých je známo, že jsou tímto vývojem zklamáni. Polarizující jazyk našeho předsedy vede k polarizujícím činům a rozdělujícím hlasováním. Z nějakého důvodu to vypadá, že se nic neděje a nikdo v našem systému vedení není schopen vyvážit jeho horlivost. Jeho osobní názory ovšem nyní dominují všemu, co vychází z Generální konference. Jak nás mohou žádat, abychom věřili, že Generální konference je služebníkem s Boží autoritou, když její rozhodnutí jsou tak evidentně jen rozšířením osobnosti jednoho muže? Copak nás Ellen White již před více než stoletím nevarovala před podobným scénářem?

Ale jistě… ona přece nebyla ordinována.