Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“ porušování.

CH.  Hitchens

3. OTEC

Přesto, že ve věroučném vyznání ASD je Bůh Otec nazván jako věčný, zůstává tato definice Jeho pojetí v historii adventismu i dnes sporná s praxí.

To, co si mnoho lidí představuje pod pojmem Bůh,  díky Bohu neexistuje.

                                                                                                                (Karl Rahner)

Samotné učení, které od samého začátku odmítalo a snižovalo cokoli co zavánělo  přírodní vědou (1.), má problém ve svém časovém schématu, když umísťuje Boha do svých časových přímek a propočtů. Tím, že se Bůh “musel vměstnat” do výkladů časovosti E.G.White (2.),vznikaly a vznikají paradoxy  výkladu.(3.). Ochota připustit, že Bůh je mimo čas (nadčasový) a mimo prostor, není nikterak velká, protože by tak padlo mnoho složitých schémat adventismu.

• (1.) „ Příliš mnoho vědeckých výzkumů se stalo prokletím…“

( E.G.White – Víra kterou žiji, str. 321.)

„Prosím všechny, kteří jsou zapojeni do vědeckých bádání,buď jako studenti, pedagogové, badatelé nebo odborníci, aby dbali této rady…..“

(kázání „Neobracet se zpět“,  prezident Generální konference  CASD T.Wilson,  2011)

„Skandál evangelikálního myšlení“ spočívá v té skutečnosti, že pro jiné své důrazy aktivismus, misii – toto hnutí zanedbalo přemýšlivou, intelektuální stránku života víry, tedy  promýšlení.

(Mark Noll)

• (2.) O tom, že odmítání Boží nadčasovosti je standardní přístup současné adventistické teologie,svědčí např. WHIDDEN, W., MOON, J.,REEVE, J. W. The Trinity, 1. vyd. Hagerstown : Review and Herald Publishing Association, 2002, str. 169.

 Jestliže makro-hermeneuticky princip svatyně začneme považovat za klíč k pochopení Božího vykupitelského díla, dostaneme se k tématu velkého sporu věků jako hermeneutickému metanarativu, ktery nejen, že byl vodítkem celé adventistické teologie v čase jejího vzniku, ale zůstává jím doposud. To však znamená, že adventismus (konkrétně jeho hlavní proud) stojí stále přesvědčen o své jediné absolutní pravdě mimo všechny hlavní křesťanské vykladačské tradice, se všemi důsledky, které to s sebou přináší.

(B.Jetelina CASD mezi modernou a postmodernou –str.115– Česká  biblická společnost 2014)

• (3.) Kde se to hodí, je den počítán jako tisíc let. To je velice blízké učení Svědků Jehovových. Už samotný fakt, jakým klíčem se v CASD některé texty násobí a některé ne, je pro ostatní křesťanskou hermeneutiku záhadou  (pozn.autora).

  Povšimněme si zde, že adventisté nevěří, že by hříchy lidí byly jednou provždy smyty a zahlazeny Kristovou krví. Hříchy v jejich pojetí stále putují. Nejprve vstupují do nebeské svatyně, kterou znečisťují, poté je vkládá Ježíš na hlavu satanovu a nyní jsou definitivně spáleny až ohnivým kataklyzmatem. Domnívám se, že toto substanciální pojetí hříchu adventistům ve skutečnosti brání uvěřit, že jejich hříchy byly jednou pro vždy zahlazeny křížem. To pak může vskutku vést k pelagiánskému nebo alespoň semipelagiánskému pojení spásy skrze dodržování sobotního rituálu.

                                         (Historie a teologie adventismu – A.Franc, diplomová práce str.112, universita KETM UMB v Banské Bystrici,  2012)