Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“ porušování. CH. Hitchens
1. PÍSMO SVATÉ
Nemohu opomenout velikou úctu členů CASD k Bibli samotné, jakoby postavenou na onom sola scriptura (1.), kde to zpočátku může vyznívat velmi svatě, ale v praxi to může vést, a často i vede, k jiným závěrům.
Vztah k výkladu Bible a její praktikování stále stojí na sloupech uchopení farmářů (2.), kteří odmítali jakýkoliv bližší vhled na jazyk, pozadí, dobu, kulturní podtext doby a hlavně nerozlišovali, co je názor biblického vypravěče a co názor Hospodina. Tak je tomu i podnes. Tím vznikají veliké paradoxy, kdy členové, kteří se více zajímají o bližší vhled do Písma, naráží na veliké rozdíly ve výkladu, ať už jde o historické nepřesnosti, datace, ale především o ohýbání sdělení biblického vypravěče proto, aby se výsledná aplikace nelišila od sdělení již napsaného a nezměnitelného ve spisech adventistické vůdčí osobnosti E. G. Whiteové.
To se v poslední řadě odráží jak v kázáních, kde se přístup k Písmu a solidní exegeze často nahrazuje moralistickým klišé nebo staromilským skuhráním na dnešní nebezpečný „svět venku“, ale také i v praxi, kdy z vytrhaných veršů bez kontextu vzniká ve sborech podivná “teologie“ blížící se heretickým prvkům, které mají spíše vydírající charakter na členy.
Ovšem určitě existují i uvnitř CASD obdarovaní teologové, kazatelé, laičtí kazatelé, skupinky sobotní školy, kteří se občas snaží tyto ledy prolomit, žel, vždy sklidí srovnání s již napsaným a daným, kritiku, že se to neslučuje se základním věroučným vyznáním CASD. Jejich kritici a „věrní“ členové mají v tomto nejen jakousi „pravdu“, ale i vítr v plachtách (3.) se současným vedením a nasměrováním vyšších složek církve. (4.)
Myšlenky, studie, služebnosti, kázání lidí, kteří přistupují k Písmu nehistorickým pojetím adventismu, vždy vyšumí pod nálepkou liberálů a nad živostí Písma zvítězí většinou pragmatismus a rutinérství.
Veliká naděje v přehodnocení k přístupu k Písmu, která vznikala v adventismu v letech 1980-90 brzy vyprchala, hodně vzdělaných lidí církev opustilo nebo tento boj vzdalo. (5.)
„Přirovnávám evangelium k obrazu a učení církve adventistů k rámu. K tomu, abyste ukázali obraz, nepotřebujete rám, ale dobře zvolený rám jistě upoutá pozornost na obraz a podtrhne jeho krásu. Problém nastává tehdy, když je rám příliš velký a dominantní a zastiňuje obraz…. Našich 27 věroučných bodů je toho příkladem.” (J. David Newman šéfredaktor oficiálního církevního časopisu Ministry, kazatelské oddělení CASD-1992)
Zůstává nepatrný počet členů, kteří objevili a objevují krásu Písma, dají si tu práci pro svůj duchovní život porovnávat vícero překladů Písma, biblický slovník atd. Chtějí být dospělými křesťany, jak píše ap. Pavel, bez infantilnosti vzpomínání na časy minulé a chtějí se vydat na cestu v pohybu a zrání.
Otázkou zůstává, proč musí vést partyzánský boj v něčem, co má být samozřejmostí křesťanské církve? A proč muset neustále vykrývat útoky ze strany těch, kteří citují (věru adventisticky) uchopení vztahu k Písmu?
——————————————————————————————————————–
(1.) Paradoxně i navzdory fyzice se CASD k tomu, aby spatřila a porozuměla velkému světlu (Písmu), musí nechat vést výkladem malého světla, to jsou spisy E.G.Whiteové. (E. G. W. – Veliká propast, COL 260, nebo Letter 127, 1910 {3SM 32.2}).
http://egwtext.whiteestate.org/publication.php?pubtype=Book&bookCode=3SM&lang=en&pagenumber=32¶graphReferences=1
Popírá tím ono své tvrzení, že Bible se vykládá pouze Biblí.
(2.) 35 lidí ve stodole ve Volney. (Adventismus v proměnách času, str. 46 – G. R. Knight – vydal Advent – Orion, 2003).
V učení a tradici církve tak i nadále zůstala pevně zakořeněná snaha baconovsky a za pomoci common sense pochopit Bibli indukční metodou, kdy jedno místo vysvětluje druhé. Z toho pak logicky plynulo úsilí racionálně vysvětlit a nalézt odraz prožívaných dějinných událostí ve výkladu apokalyptických prorockých knih Daniel a Zjevení. (B. Jetelina – disertační práce 2012, str. 49)
(3.) Citace z písně bývalého člena CASD J.Pešiny
(4.) “Vyhněte se praktikám zvaní hlavních duchovních mluvčí, kteří nejsou adventisté sedmého dne, aby hovořili na našich církevních shromážděních, na setkání mužů, setkání žen, na ozdravných pobytech a kazatelských setkáních, na akcích mládeže a velkých shromážděních…..hovořím tady o žádání těchto lidí, aby prezentovali hlavní duchovní prezentace, když pravděpodobně nemají žádné porozumění tématu Velkého sporu věků.” (předseda Generální konference CASD T. Wilson – Boží církev ostatků, Sacramento, Kalifornie, 2011).
(5.) V roce 1982 odstoupilo nebo bylo zbaveno kazatelského úřadu 120 kazatelů CASD, protože nemohli podporovat určitá učení a současné jednání organizace. (Raymond Franc – Krize svědomí – nakl. ETHICS, 1994, str. 5).