Gn 4:16 ČSP  Kain odešel od Hospodina a pobýval v zemi Nódu na východ od Edenu. 

Gn 4:17 ČSP  I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Henocha. Pak stavěl město a nazval jméno toho města podle jména svého syna Henocha. 

Gn 4:18 ČSP  Henochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechújáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha. 

   Prvotní čtení příběhu o Kainovy vyvolává v čtenářích, až lítost nad tím, jak „chudák“dopadl. Po bližším nahlédnutí do textu, zjistíme, že nejen, že nebyl chudák, ale především i to, že Bůh a vypravěč tohoto příběhu chce posluchače soustředit určitě ne na otázky stylu:

Jaké asi bylo Kainovo znamení na tváři?

Kde vzal Kain ženu?

Co měl Hospodin proti tomu, že si Kain postavil „domeček“?

Opět – nejde o historii v přesném slova smyslu dokazatelnou až do detailu. Je pošetilé chtít z příběhu vypotit, nějakou genealogii a chtít matematickou řadou dokazovat, kolik bylo Kainovi roků, kolik měl zubů, jak si vzal vlastní sestru, jak byly geneticky čistý……

Už jen otázka, kde vzal ženu, je bezpředmětná. Již mnohem starší Babylonské tradice, které vypravěči příběhu v Genesis z mnoha paralel nebyly neznámé, měli své prototypy příběhů. Např. vyprávění o deseti pralidech. Světe div se- jeden z prakrálů se jmenoval Amelu= což znamená v překladu člověk. Tak i název Adam v bibli nás nechce soustředit na to, který fíkový list používal na sukni, ale na označení ádám to je jak známo hebrejské označení pro „kolektiv“.

To poměrně dobře přeložil v překladu Luther, když tento výraz označil, jako lidé. Pak nám odpadá ono nešťastné doslovistické chápaní textu a s tím i otázka, kde vzal Kain ženu. Nemluvě o tom, že nikde Genesis nepíše, že Kain byl prvorozený a že v Edenu se předním nemohlo narodit mnoho dětí. Prostě toto pisatel neřeší.

Pojďme raději k hlavní myšlence poselství. Kain se stává kočovníkem. Na tom by až tak nic špatného nebylo, ale on svoji vzdáleností od Boha, propadnutí do soběstředné lítosti a především odmítnutím Božího milosrdenství vstupuje do role kočovníka vztahů. Země Nód je symbolickým místem každého, kdo zabíjí bratry a tím se předurčuje samotě. Kainova soustřednost na sebe vedla k tomu, že staví, město-ohrazuje se. Ale ne hradbami, ale náboženstvím. Paradoxně se ohrazuje náboženstvím před Hospodinem. Je natolik „praktikující,“že nedovolí Bohu do toho vůbec vstoupit. Kompenzuje se v náboženství.

Výraz přeložený, jako město ír se dá přeložit i jako svatyně.Henoch-hebr.Chanók se dá odvozovat patrně od ch-n-k= zasvěcování, posvěcení. Tím si opět nábožensky zdůvodňuje své počínání. Sakralizuje svoje počínání. Náboženští lidé a „horlivci pro dílo“ jsou často tímto velice sobě i druhým nebezpečný. Kain nemá zpětnou vazbu. Pokračování příběhu v jeho synech to jen a jen dokazuje.

Mnoho badatelů se domnívá, že tu máme zachovány žalostné zbytky starého řetězce vyprávění, kde jsou veliké mezery v příbězích a někde zůstali pouze jména. Nicméně díky Bohu se nemusíme zastavit a zakonzervovat v církevních dogmatech na historických postavách a číst je historicky, ale jako na modelech lidského chování, které jsou nám dodnes tak žalostně blízké a na popisu toho, jak se neustále snaží nám jít Bůh naproti.