Při popisu 28. věroučných výroků CASD mi hodně členů (z ČR) sdělilo, že oni tomu takto nevěří, že to takto nedodržují, ani neuvádějí do praxe.
Zůstává stále tedy otázkou:
– pokud se víra nedědí, ale je to osobní intimní rozhodnutí jedince
– pokud platí ono na každý den zkoumejte, zda-li je to tak
– pokud jde o následování Krista a nejen pragmatického chodu zdánlivě fungujícího klubu
– pokud víra dělá člověka svobodným, bez vydírajícího prvku rodiny, příbuzných a
ekonomických vazeb
– pokud pro člena vůbec není rozhodující a zajímavý nosný prvek 22.října 1844
– pokud člen nezná, nečte, neuznává neomylnost spisů E.G.White
– pokud roky nesouhlasí s učebními pomůckami sobotní školy
– pokud si o sobě člen nemyslí, že je jediný a pravý ostatek
– pokud nedodržuje sobotu v plné dogmatice tak, jak je v učení popsána, atd., atd.
… tak proč, když nesouhlasím a nepraktikuji z 28. článků třeba 15. – 20., být členem a zavazovat se k tomu? Proč obelhávat sebe i členy kolem mne?
Když vidím, že za velmi dlouhou etapu není sebemenší snaha v církvi s něčím pohnout a naopak se přitvrzuje, proč se na tom svoji účastí (i finančně) podílet? Po každé konferenci zaznívají slova: Je třeba dalších 5 let počkat. (1.)
Když forma vedení, periodik, duchovního schématu života sborů je řízena shora z GK z pozic, se kterými nesouhlasím?
Přestože si vedoucí činitelé CASD ČR na konferenci odhlasovali a slíbili, že budou chránit normální členy před obtěžováním, neomaleností a bludy členů zastávajících kontroverzní postoje (2.) a toto evidentně nedodržují, ba naopak hájí a omlouvají ještě tyto praktiky (3.), tak zůstává člen vydán napospas radikálnímu a fundamentalistickému hlavnímu proudu uprostřed sborů. Nikdo si nedovolí zastat se jej, ať už ze strachu kvůli pozici zaměstnance církve a případné ztrátě finančního zabezpečení (4.) nebo jen pro čistý pragmatický klid zametačů problémů pod koberec.
Je smutné, jak se za poslední roky vytvořilo prostředí, kde bojuje za zdravý rozum cca 3 – 5 členů v diskuzích, v nichž se pak ukáže, že jediný, kdo se nebojí, je nakonec člen katolické církve. Dopředu je znám výsledek každé diskuze – prostě nepřekročí stín již předem daný spisy E. G. W. Vždy se tam objeví „dozorci pravdy“, kteří v podobě svatých kyjů uvedou vše na správnou kolej. Náhle teologové CASD, ti, kteří znají původní text, historii, paradoxně mlčí. Ze zkušenosti let minulých už ví, že není dobré si to s „některými lidmi“ v církvi rozházet.
Opravdu jsou povinni členové namísto ztišení se, bohoslužby, setkání s živým slovem, lavírovat a balancovat uprostřed tohoto? Musí neustále hledat omluvy na do očí bijící nesmysly a tvářit se, že neexistují? Opravdu můžeme nazývat reformací ono klasické české zápecnictví?
Občas sice zazní protesty ve stylu Járy Cimrmana – v podobě jeho odvážné básně Svou pravdu nebudeme skrývat – ukrytou odvážně v násadě od krumpáče. Ale nic to nemění.
Na Titaniku se pouze přesouvají lůžka.
—————————————————————————————————————–
(1.) A to se jedná o tak banální věc, jako třeba uznání toho, že ženy mohou být obdarované Duchem svatým pro službu z kazatelny – nemluvě o dalších důležitějších aspektech.
(2.) Vize pro CASD v Československé unii pro rok 2014-2019
bod. 6
http://www.casd.cz/wp-content/uploads/2014/05/Vize_unie_2014_2019_final.pdf
(3.) Výsledok hlasovania treba rešpektovať, ale netreba sa vzdať zápasu o zrovnoprávnenie postavenia žien v cirkvi adventistov a ich efektívnejšieho zapojenia do služby. Je to morálna výzva, ktorá je biblicky a historicky oprávnená a teologicky zdôvodniteľná. Vedeniu Generálnej konferencie prajem veľa múdrosti a Božie vedenie, pretože v súčasnej situácii bude treba úsilie o zachovanie jednoty cirkvi zdvojnásobiť.
………..Niet najmenšieho dôvodu na duchovnú depresiu .
Otevřený diář předsedy CASD M. Pavlíka
(4.) Adventistická církevní administrativa sice ráda hovoří o jednotě, avšak ve skutečnosti pragmaticky připouští v samotném základu bezbřehý teologicky pluralismus, což je extrémně potvrzeno tím, že mlčky nejen přihlíží k tomu, že jedna církev je tvořena ariány i křesťany, ale dokonce navazuje s ariány spojenectví. Tím však žádnou skutečnou jednotu nebuduje, ale namísto prostoru pro dialog spíše vytváří podhoubí pro radikalizaci okrajových proudů. Zodpovědností administrátorů církve však nemá byt na prvním místě udržování instituce v chodu a vymýšlení nových misijních strategií, ale ve smyslu Kristových slov usilování o jednotu, jejíž základ musí byt teologický a nikoliv manažersko-ekonomický.
B.Jetelina, ASD mezi modernou a postmodernou, str. 148.
Pozn.autora – Není tajemstvím, že nejvíce odvážná kázání mají už jen ti,kteří odešli z přímého zaměstnaneckého poměru církve nebo do důchodu.
Přesto, že mnozí „vědí“, toto je nejspíše „výhodnější“ – http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/prebenda