Lucifer je spojený se stěžejním a nosným výkladem od E.G.Whiteové a to učení o Velkém sporu věků. Pokud si zadáte na oficiálních stránkách CASD, které zpřístupňují dílo E. G. W. v angličtině,  https://egwwritings.org/, do vyhledávače slovo ”Lucifer”, objeví se Vám cca 354 citátů a popisů této „osoby“ od autorky.

Opravdu je vše tak jednoduché a černobílé ve vyprávěném příběhu stylem doslovného výkladu?

Měla autorka skutečně vidění o jménu,dění v nebesích, nebo jen převzala, opsala tradování doby a autorů kolem ní?

 

„Nosič světla“-Světlonoš (až Cimrmanovsky řečeno- „Jasoň“)

V některých překladech Hebrejské Bible opravdu narazíme na jméno Lucifer. Platí to i pro latinskou Vulgátu, anglickou Bible krále Jakuba či naši BKR. Překlad jména Lucifer se v nich vyskytuje pouze na jediném místě – právě ve verši Izajáše 14:12. I na tomto jménu postavilo učení dost církví a adventismus to dotáhl do detailů, včetně popisu tváře Lucifera, tak jak to ve vidění Whiteová obdržela.

Jde však skutečně takto pojmout Izajášův text?

Slovo lucifer pochází z latiny (lux = světlo, fero = nesu) a znamená nosiče světla -světlonoše či ranní resp. denní hvězdu Jitřenku-Venuši, nebo spíše poslední čtvrt měsíce. V Bibli bylo poprvé použito v jejím latinském překladuVulgátě, ve verši Iz 14:12. Kniha Izajáše byla do Vulgáty přeložena v létech 390 až 392 n. l. Překladatel Jeroným vycházel z hebrejských textů, používal však také starší řecký překlad Septuagintu.

Septuaginta sama už tento výraz překladem posouvá trochu jinam. Mírně se liší od hebrejských textů.

 
Eosphoros se objevuje v Homérově Odyssei či Hesiodově Teogonii. Výraz používali řečtí básníci pro personifikaci ranní hvězdy – Jitřenky. Večernici nazývali Hesperos. Eosphoros i Hesperos zosobňovaly planetu Venuši.

Oba výrazy eosphoros i lucifer mají jasný význam pro astrální vyjádření. Nelze tedy z toho vyvozovat žádné spojení s padlou osobou, krásného vzhledu, ďáblem či padlými anděly.

 

Už jenom ukázka, jak zní hebrejský text Izajáše, z kterého se milně vychází:

Tam, kde v některých překladech čteme Lucifer, nalézáme v hebrejském textu výraz  –       Hélél (Helel, Helal).

Kdo byl tedy  Hélél, který byl sražen k zemi? Nikoliv však svržen na Zem.

Příběhy o bozích, kteří se snažili sebrat trůn nejvyššímu božskému vládci, nalezneme v mnoha starověkých mýtech. Ani pro pisatele Izajáše, nebyly neznámé. Proto i on použil dobově velice známou věc. Když při svítání všechny hvězdy pohasínali, zůstávala jedna „vzdorovitá“Jitřenka-Venuše, která se pokoušela konkurovat ostatním nebeským tělesům a chtěla zazářit a to co nejdéle. Chtěla být superstar. Svůj boj z příchodu nového dne samozřejmě prohrála.

Izajášův Hélél má jednoznačnou vazbu na astrální mýty. V Izajášovi nenalezneme nic, co by identifikovalo Héléla (Lucifera) jako Satana. Izajáš nikde nezmiňuje nikoho (ani člověka ani démona) jménem Lucifer. Lucifer se nevyskytuje ani v žádném jiném textu Hebrejské Bible. Lucifera hebrejština vůbec nezná.

Jedná se opravdu pouze a pouze o kritiku babylonského krále. Jde o metaforický popis tolikráte v bibli používaný. Prorok nazývá pravým jménem nadutost babylonského krále, který se sám označoval za boha na zemi a chtěl se tak rovnat s nebešťany.

Tvrzení, že lucifer je jméno primárně spojené se Satanem, neodpovídá ani základnímu logickému pojetí smyslu příběhu. Králi Babylonu je Izajášem po jeho pádu prorokována záhuba a zapomnění. Satanův pád je oproti tomu i podle autorky E.G.Whiteové naopak počátkem jeho vlády zla nad zemí a jeho jméno je nadále skloňováno a připomínáno ve všech pádech jejich spisů.

Moderní překlady Bible se již většinou drží přesnějších překladů, méně podmíněných dogmatice výkladů a „zbožnému přání autorů“ a o Luciferovi se v nich již nedočteme. Např. Český studijní překlad v Izajáši píše správně výraz třpytivá hvězdo s malými písmeny-nikoliv, jako název jména.

Zbývají tedy otázky:

– jak mohla autorka vidění  E.G.Whiteová tvrdit, že jej má přímo od Boha, v poměrně tak podstatně chybné otázce?

– jak mohou být teologové adventismu tiše loajální k tomuto vidění, když tyto aspekty moc dobře vědí?

– narůstal by ještě adventismus, kdyby neměl hnací motor v podobě strašení velkého sporu Lucifera a působení na členy?

– není lepší přijmout jednoduchou křesťanskou zprávu, že je člověk spasen Milostí, než motivovat členy k činům, strašením apokalyptickými událostmi s vůdčí osobou Lucifera?

– není celkově pokřivená zpráva knihy Genesis, kde nese dodnes osobní zodpovědnost za svoje konání člověk sám a nevěnuje se přespříliš prostoru“kreslení čerta na zeď“? ***

 

…ale o tom možná někdy příště…..