Tak znělo motto setkání, které se odehrálo na přání pár lidí, kteří měli a mají otázky, hledají, ptají se, setkání s otevřenou možností naslouchat a zvažovat (viz zvadlo).
Pozvanými hosty byli bývalí a současní členové Církve adventistů s.d.
I proto byla účast na akci založena na osobní pozvánce a uvážení pořadatelů, koho pozvat, abychom se vyhnuli tomu, co jsme nechtěli:
– vyvyšovat nějakou osobu, popřípadě pouze její názory;
– vést nedůstojnou „přestřelku“, nebo se jinak slovně urážet atd.
Hosty byli manželé Iveta a Pavel Škodovi, kteří byli podrobeni „ křížovému výslechu“. Ten se zaměřil na osobní život, vztah s Pánem Bohem, hledání, klopýtání, nalézání, neuzavřenost „v Pravdě“ a taky na stránky br. Škody s osobními i přeloženými studiemi (www.biblickestudie.cz).
Slyšeli jsme osobní vyznání, nalezení dalších úhlů pohledu na Pána Boha a popis cesty sestry Ivety, která znovu zdůraznila, že když se rozchází s učením církve adventistů, tak to není z důvodů špatných vztahů s jejími členy. Naopak, i dnes zůstávají přáteli, kteří se vzájemně respektují.
Bylo zajímavé naslouchat, jak br. Škoda vede čtenáře i posluchače k nevázanosti na svoji osobu (tím padl jeden z mýtů), ale sází především na poctivou teologii (nauku o Bohu), která s praktickým dopadem do reality života a mezilidských vztahů umožňuje lidem stávat se díky Bohu opět lidmi. A to vše při plném vědomí pokory toho, že se Pravdy pouze dotýkáme.
I on zdůraznil, že pokud dává podnět k zamyšlení se nad učením adventismu, tak rozhodně nechce napadat osobní víru lidí jako jednotlivců, natož se nad nimi povyšovat.
25 lidí (aktivní členové CASD,učitelé, učitelky, vysvěcení starší sboru, studenti teologického semináře CASD,dlouholetí laičtí i nelaičtí kazatelé aj.) v následné diskuzi potvrdilo bolesti církve. Diskutovalo se hodně o možnosti pohybu či nepohybu uvnitř církve. O reformaci a její možnosti vzhledem k učení, ale i o praktických aspektech bohoslužby, jako je zneužívání biblického textu bez bližšího porozumění, doby, kultury a pozadí, třeba v podobě kázání. A samozřejmě jeho dopad do života členů. Zaznělo i slovo o prožívaných absurditách, vyplývajících z učení, které byly v historii církve navrženy a navrhovány k revizi.
Vesměs jsme se shodli, že není dobré se nadřazovat nad jiné církve, natož pak si myslet, že Boží slunce svítí jenom do sborů jedné církve. Při plném vědomí toho, že ani toto setkání není nějaké „sdružení svatějších“ jsme si uvědomili, že takovéto skupiny v současnosti vznikají po celé ČR se stejnými otázkami a zkušenostmi bez toho, že by někdo znal nějaké stránky a web br. Škody.
Bylo až obdivuhodné, jak se lidé, ať už odešlí z církve, nebo ti, kteří jsou členy, tolerovali, naslouchali si bez shazování, urážení, vydírání, či obviňování vzájemných pohnutek. Tato otevřenost se dotýkala intimních věcí a vztahů setkání při bohoslužbách, nabírání, ale i službě, čestnosti k sobě a užitečnosti druhým. Zaznělo i to, že každý z nás je na své cestě a má svoji míru únosnosti, pochopení, poznání, ale nikdy by se toto nemělo schovávat za nezhodnocující se víru a až slepou bezduchou církevní klubovost.
Snad nebudu zkreslovat, když popíšu i to, že na čem se všichni určitě shodli, bylo, že bez Pána Boha a jeho milosti si ani neškrtneme …
Z následné odezvy bylo přání mnohých se znovu někdy sejít a dotknout se ve stejné otevřenosti a toleranci blíže jednotlivých bodů specifik věrouky CASD, teologie, našeho objevování pestrosti Pána Boha v textu, ve zkušenostech zúčastněných.
Petr Mertlík