Zaujala mne zpráva:Známý spisovatel Michal Viewegh autor např. známého románu Báječná léta pod psa prodělal náročnou operaci prasklé aorty, při které musel být mozek na chvíli odpojený od přívodu krve, a proto na několika místech bílé mozkové kůry odumřela tkáň.

Lékaři se pokoušeli mozek „resetovat“ a zdá se to být mnohem lepší. Každopádně je zajímavé, jak sám Viewegh popisuje, co mu to v počátcích způsobilo. Cítil se být povolán Bohem. Vykládal o tom kolem sebe, že musí vést zástupy a mluvil o dalších pseudokřesťanských vizích.(1.)

M.Viweghovi určitě přeji brzké uzdravení.

Znovu se ukazuje složitost fungování mozkové kůry, jak málo stačí k vytvoření rádoby chorobných proroků, velkých vizí, samozvaných amplionů Pána Boha (2.)

Jen pro Boha Vás prosím (a to se snad nerouhám)nedávejte jim do ruky tužku, nebo sekretářku!!!

1. Magazín Dnes č. 15 8.
2. Shermer- Věřící mozek: Od duchů a bohů k politice a spikleneckým teoriím:“Je-li součinnost obou hemisfér narušena, levá si vykládá činnost pravé, jako vnější hlas.“

Kamarád mi poslal zajímavý článek.

Viz.příloha

Doporučuji dokument otevřít a natočit.

Lékař k revelacím

Tak je tu jaro,z kterého jsem se snažil vložit trochu nálady do v textu a melodie písničky:

Gn 19:30 – 38
B21P  Lot potom z Coaru odešel a bydlel se svými dvěma dcerami v horách, neboť se bál bydlet v Coaru. Bydlel tedy se svými dvěma dcerami v jeskyni. Prvorozená jednou řekla té mladší: „Náš otec je starý a v celém kraji není nikdo,s kým bychom mohly otěhotnět běžným způsobem.Pojďme, opijme svého otce vínem a spěme s ním, abychom zachovaly símě našeho otce.“

 A tak té noci opily svého otce vínem. Prvorozená šla spát se svým otcem, který nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.

 Druhého dne pak prvorozená řekla té mladší: „Hle, včera v noci jsem spala se svým otcem. Opijme ho vínem také dnešní noc. Potom jdi a spi s ním, abychom zachovaly símě svého otce.“
  I té noci tedy opily svého otce vínem. Ta mladší s ním šla spát, on však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.
Tak obě Lotovy dcery otěhotněly ze svého otce.
 Prvorozená pak porodila syna a dala mu jméno Moáb, Z otce vzešlý. Ten je otcem Moábských až do dnešního dne.
I  ta mladší porodila syna a dala mu jméno Ben-amí, Syn mého příbuzného. Ten je otcem Amonců až do dnešního dne. 

Vypravěčem syrově popsaný příběh vůbec nezakrývá, ale ani nijak nehodnotí provedený incest v rodině. Už vůbec jej nelze hodnotit očima dnešní evropské morálky ^(1.) a vyvodit z toho moralistické kázání, že tato hanba se prostě nedělá. Šlo a jde o mnohem více.

Hebr. text prozrazuje, že incest není důsledkem špatné morálky a sexuchtivosti zkažených dcer, ale je to promyšlený náboženský úkon. Je to náboženství naruby. Náboženství zoufalství.

Ke čtenáři té doby nešla zpráva o tom, že se odehrála ostuda v rodině. Příbuzenské sňatky byly na denním pořádku. I proto byl později před tím Izrael varován, ne coby neznalý (Lv18,5.7;Lv19,29).

Lot měl odejít do útočného města Coaru, spoléhat se na Boží zaslíbení, že se mu nic zlého nestane. Namísto toho zalézá do jeskyně. Všimněte si, jak symbol jeskyně v biblické mluvě vždy naznačuje vstup do podsvětí, záhrobí. Jeskyně byly často místem pohřebišť a rituálů. Tam se málokdy odehrálo něco dobrého. Lot měl hledat útočiště, na místo toho hledá úkryt (např. Iz 2,19).

Prvorozená dcera promluví. Otec náš jest již starý, a není žádného muže na zemi, ježto by všel k nám podlé obyčeje vší země. (BKR). Výrok mnohým vykladačům silně připomíná pozůstatek starého mýtu o vzniku člověka.

Člověk na útěku v kličkování před Bohem a zalezlý do jeskyní svých psychopocitů často provádí iracionální věci. Nabízí se možnost, že si snad myslela, že po zkáze nezůstal jediný chlap na zemi, nebo druhá varianta, že pokud zůstal, tak si jich vzhledem k celé minulosti ani nevšimne, a rod jako takový vyhyne.

Opět, tak jako pramáti Eva, chce obejít Hospodina a opět přes určitý kult plodnosti (tentokrát dublovaný) si sama se sestrou navozuje zkratku, jak řídit dějiny, brát je do svých rukou a ještě to nazývat „náboženskou zkušeností“, že se s tím v podobě jmen chlapců ještě chlubí.

Kolik jen takových „zkušeností“ máme, kdy se jedná ve sborech, v kostelích o incestové zkratky emotivních zážitků, které nemají vůbec nic společného s Pánem Bohem?

Pokolení, které z tohoto „výborného nápadu“ vzniklo (Moábci a Amónovci) byla známa svými otřesnými kultickými rituály, které prodlužovaly incest, krvesmilstva a sexuální praktiky do nebetyčných pozic. Pro čtenáře byly a jsou symbolem nepřátelství Izraele a vzpoury proti Hospodinu. Právě oni samotní poškozovali Abrahámův rod nejčastěji a problémy se vlečou až dodnes.^(2.)

Bible, na rozdíl od mnoha fundamentalistů, nemoralizuje, ale demaskuje. Jen popíše, kam příběh vede. Závěr, ať si udělá čtenář sám.

Dcerám opravdu nešlo o nějaké sexuální povyražení. Jednaly velice pragmaticky.

Řekly si: “Na co bylo zachránění ze Sodomy, když jako rod pomřeme.“ Neuměly a nechtěly čekat na Hospodina. Je to klasická ukázka toho, jak pragmatismus v mnoha církvích nahrazuje víru. Člověk bez víry, Boha, naděje často bere věci do svých rukou a nese si plody svého jednání, které pak ještě drze nábožensky prodává,nebo vyčítá nebesům.Ty přitom dělají vše proto,aby člověk byl dopředu byť i v šokujícím příběhu vytržen z letargie a varován.

_________________________________________________________________________

^(1.) Natož to vůbec hodnotit z opsaných výroků puritánské Ameriky 19. století ve spisech  E.G.Whiteové

^(2.)  O to více nabývá na hodnotě příběh o ženě Rut Moábské, který ukazuje, že  Bůh počítá s každým,kdo přijímá Milosrdenství.

Tam, kde chybí živé Boží slovo, není ani tak problém v nevíře, ale v tom, že je člověk schopen pak věřit čemukoliv. Členové převážně evangelikálních fundamentálních proudů amerického protestantismu jsou na toto velice chytlaví.

Není toho ušetřen ani adventismus. Ba, co víc. Vždyť historicky byl a je postaven na démonizaci okolí, černobílém vidění světa. Přináší tak členům jakýsi falešný pocit jistoty a orientace. Definice nepřítele byla vždy hnací motor, který uváděl a znovu uvádí členy do pohybu (jak se koneckonců znovu ukázalo při návštěvě a promluvách konspirátora a fabulátora W. Veitha). Ale neschopnost žít bez nepřítele nelze svést pouze na tuto jednu osobu. Adventismus v učení, ve spisech zakladatelky, v hlavních představitelích, ale i v místních sborových koloritech je opravdu houbou pro konspirační teorie.

Z mnoha konspirací jich jmenujme alespoň pár, abychom si na nich ukázali absurditu šířeného.

– Snad nejznámější je problém 11. září. Kolik mi jen členů přeposílalo „zaručené důkazy“, jak si teroristický útok provedli Američané sami. Jsem unavený z toho to nějak vyvracet. Snad jen na zváženou výsek z jedné zajímavé přednášky, kde to krásně po česku odborník z praxe komentuje:

– Vzpomeňme i na volbu prezidenta, kde opět kolovaly „zaručené zprávy“ na kandidáta K. Schwarzenberga. A to hojně od členů CASD – protože je vyznáním římskokatolik, nehodil se do krámu,

a tak členové v mém okolí volili raději ateistu Zemana. (Doufám, že jim něco došlo po letech…) Zdůvodnění: Schwarzenberg byl přece účastník zednářských lóží a spolků, vyvolenec tajné světové korporace Bildeberg, která jej předurčila vládnout české zemi. Čas od této konspirace uplynul, nic se nepotvrdilo, ani nenaplnilo… a ovoce chování současného prezidenta sklízíme.

– Další kauzou ze šířených konspirací na webech adventistů a, podotýkám, i na oficiálních světových, zaštítěných logem a chráněnou značkou CASD, jsou zaručené informace o jezuitských spiknutích a řádech, kteří se netěší na nic jiného, než jak ovládnout zemi a pronásledovat adventisty.

Nic v tom nepomůže, ani statistika současné jezuitské základny 20 000 členů, kteří se věnují převážně misii, pastoraci, vědě a vzdělávání. Prosím, v tomto počtu (dle adventistů) ovládají i islám, hinduismus atd., atd. Pokud se v Čechách někdo z vedení církve členům znelíbí, je ihned označován za tajného jezuitu nasazeného rozvrátit ostatek. (Viz zrušené příspěvky na facebooku předsedy církve od členů ve velkém počtu). Určitě má tento řád i temné stíny ve své historii jezuitské misie v Čechách a podíl na pronásledování nekatolíků, na který nelze ale pohlížet zjednodušeným pohledem Jiráskova Temna.

Nic nepomůže k vyvrácení konspiračních spisů o jezuitech, ani to, že historicky jezuité nikdy neměli v režii inkvizici, jejich zakladatel byl dokonce inkvizicí vyslýchán a jeden z jejich členů, Frederich von Spee, se zasloužil o konec honů na čarodějnice.

Na rozdíl od adventismu, jezuité nikdy nebyli nepřátelé pokroku, vždy se vzdělávali a měli zájem o vědu a z jejich řad vzešlo mnoho učenců, kteří pomohli v rozvoji lidstva.

Když např. v Praze propukl mor roku 1680 a zemřelo 32 000 lidí, byli to právě i jezuité, kteří umírali při pomoci nemocných, kterých se ujali.

A tak jsem chtěl jen nabídnout jiný pohled, abychom dříve, než si vytvoříme imaginární nepřátele, zvážili, jestli nejsme nepřáteli sami sobě, jestli nejsme namísto spatření úlohy sebe samých ve společnosti pouhými hltači konspirací.