Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH.  Hitchens

9. KRISTŮV ŽIVOT, SMRT A ZMRTVÝCHVSTÁNÍ                 Přesto, že v preambuli vyznání CASD je použita formulace „jediným smiřujícím prostředkem zůstává“, dále v článku je (samozřejmě) ihned dodáno, že „smíření na kříži obhajuje spravedlnost Božího zákona„. (1.)Nejen v tomto vyznání, ale i v periodikách, je opět vidět, jak se adventismus v základní větě kříže „dokonáno jest“ (2.) točí jak vítr v bedně. Není divu. Vybruslit z textů Galatským, Římanům atd. dá opravdu práci, a tak se na Kristovu smrt nanáší další zbytečné náboženské požadavky, prodlužují se termíny vykoupení (3.) a roztrhnutá chrámová opona se opět do půlky zpátky sešívá.A je to velká škoda. (4.)————————————————————————————————————

   (1.)   Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázání, protože bylo mdlé a neužitečné. Nebo ničeho k dokonalosti nepřivedl zákon, ale na místo jeho uvedena lepší naděje, skrze niž přibližujeme se k Bohu. « (Žid. 7, 18. 19.).

   Už tato místa by měla adventisty vyvésti z jejich bludů. Ale nikoli. Oni dělí zákon a libovolně určují, které partie jeho jsou těmito místy míněny. Ovšem v tom usnadnilo jim rozdělování zákona i od jiných; i v církvi kdysi obecně takový názor byl šířen, že prý zákon dělí se na obřadní a mravní, onen že byl smrtí Kristovou zrušen, tento pak zůstává jako další závazek.

   Zapomínají, že smrtí Kristovou začíná něco jiného: Působení zákona života Kristova. 

   Alois Adlof, Falešný peníz: Adventisté a jejich učení ve světle Písma, KSM, Praha 1929 *

    

   (2.) Samotný obrat dokonáno jest je tvořen perfektem slovesa telew ve třetí osobě singuláru:tetelestai. Toto sloveso nalézáme v Bibli celkem 28 krát, a vztahuje se zde k ukončenému ději, což v tomto případě ještě zesiluje jeho perfektní tvar. **

    

   (3.) Ještě není dokonáno. Předchozí body ovšem zdaleka nejsou hlavní odlišností adventistické soteriologie ***. Zatímco ortodoxní křesťané věří, že dílo spásy bylo dokonáno smrtí na kříži, pro Ellen Whiteovou a adventisty je kříž teprve začátkem spásy: „Svou smrtí dílo započal a vystoupil po svém vzkříšení na nebesa, aby je dokonal“. To podstatné mělo teprve nastat v roce 1844 v nebeské Svatyni svatých, kam toho roku Kristus konečně vstoupil, aby hříchem poskvrněnou nebeskou svatyni svojí krví očistil……Kříž a vzkříšení je zde proto, aby křesťané důvěřovali, stejně jako Kristus na kříži, Bohu, ale odpuštění jejich hříchů je zde až nadějí budoucnosti.

   Aleš Franc, Historie a teologie adventismu, diplomová práce, str. 56, Banská Bystrica 2012

    

   (4.) Je možné říci, že dnešní CASD, dítě onoho velkého probuzení a velkého zklamání po něm, nezapře geny a výchovu svých předků – v dobrém i ve zlém. Nicméně ani církev, která se dnes považuje za výlučnou strážkyni Boží pravdy, nemůže vstoupit p druhé do téže řeky.

     Chce-li být pro dnešní svět nadějí, bude muset najít odvahu k sebereflexi, otevřít se, překročit svůj stín a zbavit se některých rodových zatížení.“

                                                               Adam Fišer, časopis DINGIR 4/2006 *. str. 131

    

    

    *  (pozn. autora) co se pohnulo za ty roky (1929 až 2006)?  

   ** perfektum je slovesný čas vyjadřující v minulosti skončený děj zasahující svými výsledky do přítomnosti

   *** soteriologie  = část křesťanské dogmatiky pojednávající o vykupitelském poslání Krista

    

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH. Hitchens

8. VELKÝ SPOR

Učení, že celé lidstvo je vtaženo do velkého sporu mezi Kristem a satanem, má už od svého vzniku velké trhliny. (1.) Jednak Starý zákon je poněkud zdrženlivější k barvitému popisu satana v jeho vlivu minulém, přítomném i budoucím. Starý Izrael to ani tak neřešil. (2.) Zatímco spisy E .G. Whiteové, které toto téma dotáhly do absurdna, se popisem Lucifera (3.), satana a sporu jenom hemží. (4.) Opět vše pochází z ”gruntu”, výkladu prvních kapitol bible, které mají úplně jiné rozměry a dopad, než jak je v učení CASD popisováno.

Skrze toto dogma adventismus pohlíží na svůj zúžený výklad dějin, učení jiných církví a jasně definovaný životní styl.

——————————————————————————————————————–

(1.) – V tématu velkého sporu E .G. W.  není Ježíš vykreslován jako věčný a Otci rovný (= Bůh) – to by si ho všichni andělé pamatovali a věděli, že vždy byl Bohem, a ne že ho Bůh povýšil, že mu svěřil vládu, protože byla i Jeho přece vždy. – Tomáš Plechatý

– Na základě autority E. G. W adventismus učí, že Bůh musí satanovi dovolit uvalit utrpení, těžkosti a smrt, aby přesvědčil lidi a další světy o tom, co je zlé. Tak vzniká ve sborech mnoho duchovních schizofreniků, protože členové se neumějí vyrovnat s pocitem “pokusných králíků”.

– Pokud byl satan skutečně tak mocný a Eva podléhala pouze své stvořené chuti, tak by si to měl správně Pán Bůh vyřešit pouze se satanem, atd.,  atd.

(2.) SZ chápe převážně úlohu člověka jako svobodného a zodpovědného za své jednání, nikoliv jako tvora zmítaného v nějakém sporu. Příběhy ukazují člověka jako samo o sobě zloplodného a ke zlu vynalézavého – “Kde není díra, nemůže být myš“ – Talmud

(3.) „Lucifer si zprvu neuvědomoval skutečný ráz svých pocitů, bál se zatím vyslovit výplody a představy své mysli, přesto se jich nevzdal.“ E. G. W., Drama věků 1., str. 16, vydáno 1969

Opět ukázka ortodoxního výkladu, kdy se znají dokonce pocity aktérů a velikého zúžení výpovědní hodnoty příběhu. Bible sama o sobě Lucifera se satanem neztotožňuje. Slovo Lucifer je zde posměšným, resp. ironickým titulem babylonského krále, a je zřejmě biblickou reakcí na vztah Babylóňanů k astrologii (Iz 14,12). Až sekundárně podobnost textu s L 10,18 a Zj 9,1, srv. 12,9, vedla k užití tohoto titulu pro satana a potažmo andělskou vzpouru. Nicméně skutečnost uvedená ve Zj 22,16 ukazuje na to, že tento titul patří Pánu Ježíši Kristu.  Wheaton, D. W., Nový biblický slovník, s. 561

(4.) Pokud si zadáte na oficiálních stránkách CASD, které zpřístupňují dílo E. G. W. v angličtině,  https://egwwritings.org/, do vyhledávače slovo ”satan”, objeví se Vám cca 22 000 citátů od autorky. Je to až chorobný úkaz, jaký prostor tomuto tématu věnuje.

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH. Hitchens

7. PŘIROZENOST ČLOVĚKA

Už jen základní uchopení prvních kapitol bible a způsob vyjádření veršů, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu, zavedl v učení, ve výkladu a praktikování přepodivný tlak na členy.Pojmy jako:

– teologie poslední generace (1.)

– ti, kteří zachovávají Boží přikázání

– dokonalost (dnes se opatrněji používá termín posvěcení)

– urychlení nebo opoždění druhého příchodu

vznikaly už od průkopníků a byly dotaženy M. L. Andreasenem (2.) do absurdní podoby. A to ve výkladu postaveném (jak jinak ) i na spisech E. G. W. (3.) V zjednodušené formě, pokud je přirozenost člověka hříšná, dochází k tomu, že postupným klesáním krok za krokem, skutek za skutkem sestupuje k hříchu. Pokud tento proces obrátíme a člověk krok za krokem, skutek za skutkem ”začne něco se sebou dělat”, lze dojít postupným dodržováním desatera k dokonalosti (zapečetění), posvěcení. Tak vzniklo učení v adventismu jednak o poslední generaci, ale také  se to stalo živnou půdou pro tvrzení o vyjímečnosti ostatku.Vždyť která jiná církev ve svém dodržování těchto bodů to členům ”umožňuje”? Odpověď (často přímo v úkolcích sobotní školy): „no přece žádná, jenom ta naše“. (4.)

Nutno čestně přiznat, že v CASD v Čechách je pár teologů a kazatelů, kteří nesouhlasí ani neučí Andreasenovu ”hypotézu”, žel, musí našlapovat jako slon v porcelánu, protože v povědomí sborů a periodikách  je toto učení stále zakořeněno a současným vedením i živeno.

——————————————————————————————————————–

(1.) ”Jedním z charakteristických znaků Božího lidu posledních dnů je skutečnost, že členové Jeho církve přijímají a věří všem deseti Božím přikázáním, včetně čtvrtého, které nás napomíná, abychom pamatovali na Sobotu Páně. Zachovávání Soboty je nejen znamením Jeho stvořitelské moci na počátku, ale je také hlavním znamením Božího lidu posledních dnů  …” Kázání předsedy Generální konference Církve adventistů sedmého dne Teda Wilsona 3.7.2010, Atlanta, USA

(2.) M. L. Andreasen – adventistický tajemník školy a profesor, který mimo jiné dotáhl eschatologii CASD do útočného stylu chápání – viz např. G. R. Knight – Hledání identity, str. 111., vydal ADVENT ORION, 2007

(3.) „Adventisté sedmého dne jsou vyvoleni Bohem jako zvláštní lid, oddělený od světa. Učinil je svými představiteli a povolal je, aby se stali Jeho vyslanci v posledním díle spasení.“ E. G. W., Svědectví č. 7., str. 138

(4.) Ukázka nešťastně manipulativních otázek v periodikách sobotní školy:

– Přemýšlej o důvodech, které máme jako adventisté sedmého dne pro naši víru. Jaké to jsou důvody? Proč bychom nikdy neměli pochybovat při jejich prožívání a sdílení se s ostatními?  

 – Jaká je naše role v předávání biblického poselství, aby ho ostatní mohli poznat? Kde naše odpovědnost začíná a kde končí?

 – Jak by se tvůj život lišil, kdyby ses Božímu zákonu nepodřídil?

                                                Biblické úkoly, periodikum sobotní školy, 1/2015 – Přísloví

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH.  Hitchens

6.STVOŘENÍ

Zatímco jiné církve vědí z teologie, že pod prvními verši knihy Genesis se skrývá:

– ohromná, barvitá zpráva

– že Hospodin je jediný Bůh

– čím se v činu liší od ostatních bohů v pohanských představách

– příběhy prvních kapitol se dějí dodnes a mohu do nich vstupovat

– pravdivost příběhu je vnitřní

– vědí z teologie a přiznávájí, že se jedná o polemiku autora s mýtem

…….adventismus se soustřeďuje na 24 hodinový cyklus.

Řadí se tak mezi nejhorlivější stoupence (1.) a zastánce fundamentalistického přístupu k textu.Tím zcela ignoruje původní vypravěčský záměr, který neměl vůbec za cíl dělat reportáž historických souvislostí.

Musí. Již předem daný popis stvoření ve spisech E.G.Whiteové a definice učení od průkopníků nedovolují jakékoliv bližší ohledání textu, natož reflektování vědy (2.)Vzniká tak v praxi církve paradox.Ti vzdělaní v církvi CASD, kteří vědí, se musí naučit proplouvat nebo povětšinou mlčet v napětí mezi citáty ”prorokyně” a současným poznáním. Myšlení členů, směr církve, tak určují paradoxně nevzdělaní lidé v periodikách a v diskuzích na církevních stránkách (3.), zatímco vedení církve v Čechách, na Moravě a na Slovensku mlčí. A, žel Bohu, ví proč (4.) Je si vědomo, že ortodoxním zastáncům doslovistického výkladu textu vykrývají záda spisy E. G. W., ale i současné vedení a nasměrování církve. (5.)

Určitý nádech v 80. – 90. letech v uvažování církve ve vztahu k vědě (6.) byl zdárně potlačen, a protože i dnes se objevují uvažující členové, církev věnuje nemalé usílí a finance na udržení neotřesitelného učení. (7.)

——————————————————————————————————————–

(1.).     Tvrzení, že země je stará pouze tisíce let, které zastávají kreacionisté, má své počátky u adventistickych průkopníků, jmenovitě u Ellen Whiteové. Více viz NOLL, M. A., The Scandall of the Evangelical Mind, s. 13.   (B.Jetelina-diplomová práce Adventisté s. d. mezi modernou a postmodernou – str.53)

(2.)     Jedna z mnoha ukázek, jak lze „vybruslit“ z míst, kde je E .G. White v rozporu s vědou: „Během jednoho setkáni, kterého se Bates zúčastnil, byla Ellen Whiteová ve vytržení ducha, ve kterém hovořila o některých planetách. Řekla: ,Vidím čtyři měsíce.‘ Bates, ktery měl znalosti z astronomie, poznal, že se jedná o popis Jupitera. Následně hovořila o dalších oblastech vesmíru a popisovala překrásné pásy a prstence. Pak řekla: ,Vidím sedm měsíců.‘ Na což Bates reagoval slovy: ,To je Saturn.‘ Potom následoval popis Uranu se šesti měsíci. To byl pro Batese dostačující důkaz toho, že k ni opravdu ve viděních hovoří Bůh. Thompson nás následně upozorňuje na skutečnost, že počet měsíců, který Ellen Whiteová udala, odpovídal tehdejším znalostem. My ale dnes už víme, že tyto planety mají mnohem vice měsíců, než kolik jich popsala — jejich počet rostl úměrně s tím, jak se zvyšovaly schopnosti teleskopů.“ Bradford: Proroci jsou lidé, str.6 5- 66, vydal ADVENT-ORION, 2007

(3.)     Viz zablokované diskuze na oficiálních stránkách CASD nebo blog M. Pavlíka – je na pováženou, jak dokáže pár ortodoxních ”strážců pravdy” určovat krok, zatímco 70 čtenářů denně mlčí, včetně těch, kteří vědí…..

(4.)     Poznámka autora: “Ryby si nevypustí samy rybník”

(5.)     „Nedovol někomu, že budeš věřit, že toto je zastaralá, nevzdělaná a neinteligentní víra, víra v doslovný šestidenní stvořitelský týden se sobotou jako každotýdenním památníkem Boží stvořitelské moci je víceméně hlavní částí závěrečných charakteristik Boží církve ostatku“ T. Wilson, Boží církev ostatku finišuje, 2011, Kalifornie

(6.)  „Jako adventisté velmi prosazujeme vědeckou medicínu (to znamená, že naše nemocnice a personál budou odborně kvalifikovány pro poskytování zdravotní péče). Pak je ale velmi obtížné říct: „Bereme vážně jen ty vědy, které nám pomáhají v medicíně (jako je biochemie nebo neurofyziologie), ale ignorujeme jiné vědy (jako je geologie a paleontologie), protože nepodporují naše přesvědčení. Logicky je možné (i když kulturně obtížné) odmítnout vědu jako celek, ale pokud je jeden typ vědy teologicky legitimní, tak cely vědecký výzkum je v principu legitimní. Nikdo nemůže vybírat a volit mezi vědami. “

Adventistický teolog Fritz Guy: “GUY, F. Negotiating the Creation-Evolution War“, Spectrum, 1988, roč. 20

(7.)    Viz neustále zdůrazňované a uměle našroubované dodatky o 7-denním stvoření na biblické verše v úkolech sobotní školy.

Nebo církví placený velkoprojekt na ztvárnění naivního filmu „The Creation: The Earth is a Witness“ režiséra (adventisty) Henryho Stobera, který jde “povinně” a nadabován do všech sborů –  i v ČR.

 Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH.  Hitchens

4. SYN

Tam kde evangelia mlčí o Kristově dětství Ellen Whiteová paradoxně podrobně popisuje Jeho chování.”Byl příkladem a všechny děti se mají snažit, aby ho napodobily…”

                                                                                          (YI, 8 září 1898, s.704)

Napodobování na místo následování života Ježíše vedlo a vede k demagogickým příkladům v praxi.Mnohokrát zaznívá v rétorice CASD věta-“a udělal by toto Ježíš?”Chodil do kina? (1.)

Vznikají a opakují se tak neustále debaty, které se táhly od konferencí v roce 1888 až do dnes např.v periodikách sobotních škol.Rozporuplné aplikace –   Ježíšovo Božství a Jeho lidství. (2.)

Neposkvrněnost hříchem a tudíž i svatá členská dokonalost.Buďte jako Ježíš.Když to dokázal On, dokážete to i vy.Samozřejmě ve spojení s Otcem.Protože slovo dokonalost už zní v dnešní době divně, začal se ve sborech, v periodikách používat pojem posvěcení.

Ale v jádru se tím myslí totéž.

• (1.) Není to tak dávno,kdy jít do kina bylo pro mnohé členy nemyslitelné.

(pozn. autora)

• (2.)… tento bod se stal nejhorlivěji diskutovaným problémem v dějinách denominace.

(G.R.Knight- Hledání identity,str.94,vydal ADVENT-ORION 2007)

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“ porušování.

CH.  Hitchens

3. OTEC

Přesto, že ve věroučném vyznání ASD je Bůh Otec nazván jako věčný, zůstává tato definice Jeho pojetí v historii adventismu i dnes sporná s praxí.

To, co si mnoho lidí představuje pod pojmem Bůh,  díky Bohu neexistuje.

                                                                                                                (Karl Rahner)

Samotné učení, které od samého začátku odmítalo a snižovalo cokoli co zavánělo  přírodní vědou (1.), má problém ve svém časovém schématu, když umísťuje Boha do svých časových přímek a propočtů. Tím, že se Bůh “musel vměstnat” do výkladů časovosti E.G.White (2.),vznikaly a vznikají paradoxy  výkladu.(3.). Ochota připustit, že Bůh je mimo čas (nadčasový) a mimo prostor, není nikterak velká, protože by tak padlo mnoho složitých schémat adventismu.

• (1.) „ Příliš mnoho vědeckých výzkumů se stalo prokletím…“

( E.G.White – Víra kterou žiji, str. 321.)

„Prosím všechny, kteří jsou zapojeni do vědeckých bádání,buď jako studenti, pedagogové, badatelé nebo odborníci, aby dbali této rady…..“

(kázání „Neobracet se zpět“,  prezident Generální konference  CASD T.Wilson,  2011)

„Skandál evangelikálního myšlení“ spočívá v té skutečnosti, že pro jiné své důrazy aktivismus, misii – toto hnutí zanedbalo přemýšlivou, intelektuální stránku života víry, tedy  promýšlení.

(Mark Noll)

• (2.) O tom, že odmítání Boží nadčasovosti je standardní přístup současné adventistické teologie,svědčí např. WHIDDEN, W., MOON, J.,REEVE, J. W. The Trinity, 1. vyd. Hagerstown : Review and Herald Publishing Association, 2002, str. 169.

 Jestliže makro-hermeneuticky princip svatyně začneme považovat za klíč k pochopení Božího vykupitelského díla, dostaneme se k tématu velkého sporu věků jako hermeneutickému metanarativu, ktery nejen, že byl vodítkem celé adventistické teologie v čase jejího vzniku, ale zůstává jím doposud. To však znamená, že adventismus (konkrétně jeho hlavní proud) stojí stále přesvědčen o své jediné absolutní pravdě mimo všechny hlavní křesťanské vykladačské tradice, se všemi důsledky, které to s sebou přináší.

(B.Jetelina CASD mezi modernou a postmodernou –str.115– Česká  biblická společnost 2014)

• (3.) Kde se to hodí, je den počítán jako tisíc let. To je velice blízké učení Svědků Jehovových. Už samotný fakt, jakým klíčem se v CASD některé texty násobí a některé ne, je pro ostatní křesťanskou hermeneutiku záhadou  (pozn.autora).

  Povšimněme si zde, že adventisté nevěří, že by hříchy lidí byly jednou provždy smyty a zahlazeny Kristovou krví. Hříchy v jejich pojetí stále putují. Nejprve vstupují do nebeské svatyně, kterou znečisťují, poté je vkládá Ježíš na hlavu satanovu a nyní jsou definitivně spáleny až ohnivým kataklyzmatem. Domnívám se, že toto substanciální pojetí hříchu adventistům ve skutečnosti brání uvěřit, že jejich hříchy byly jednou pro vždy zahlazeny křížem. To pak může vskutku vést k pelagiánskému nebo alespoň semipelagiánskému pojení spásy skrze dodržování sobotního rituálu.

                                         (Historie a teologie adventismu – A.Franc, diplomová práce str.112, universita KETM UMB v Banské Bystrici,  2012)

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“ porušování.

CH. Hitchens

2. TROJJEDINÝ BŮH

Nechybělo mnoho a adventismus mohl mít další ze specifik nauky, a to neuznání učení o Trojici. Nejen výchozí bod – kopírování myšlení církve Chistian Connexion – ovlivnil uvažování průkopníků, ale i samotné vůdčí osobnosti James White, Joseph Bates, Uriah Smith tuto nauku také zdůrazňovaly a věřily jí. (1.) I za tímto názorem byla veliká neznalá touha se jakkoliv lišit od papežského učení. Nabubřelost se blíže podívat na jazyky textů, na církevní dějiny a narcistické pojetí vlastnění Pravdy. To, co měla cíkev již od roku 381 n.l. uznáno a objeveno, objevoval adventismus bolestivě a s chybnými výroky, které se dnes v periodikách neobjevují. Toto učení zastával i uznávaný učenec adventismu J. N. Andrews. Co je zajímavé, Ellen Whiteová se ve svých viděních k tomutu poměrně důležitému tématu nevyjadřovala, natož aby to uvedla do pořádku. Naopak, ve svých spisech se zhlédla např. i v názorech U. Smitha, a tak její prvotní díla jsou na hranici přijmutí trojjediného Boha. V jejích původních spisech nenalezneme raději slovo Trojice. Až teprve po roce 1890, kdy by to opravdu bylo už přes zuby vůči okolnímu křesťanství, postupně slevuje a pomalu přechází na mírnější tón. Obhájci jejích spisů si dali tu práci a přece jenom našli nějaké výrazy, které po tomto roce  nasvědčovaly, že tuto možnost připouští a po nějaké době o ní i normálně píše. Není divu. Okolní dobří autoři, od kterých přejímala statě ke knihám (2.), s trojjediností normálně počítali. A tak adventismus jako v jiných otázkách až dodnes musel čekat na vyjádření a schválení tohoto bodu v učení E. G. W. Adventismus tedy vsadil na jiná specifika, která z něj udělala církev ostatku, a na rozdíl od svých souputníků Svědků Jehovových si “vyrobil” jiné výjimečné učení. (3.)

I přesto, že adventní teologové pokorně přiznávají, že pojem trojjedinosti Boží je pro naše uchopení velikým tajemstvím, zůstává určitá lidovost ve sborech, a to vysvětlovat vztah Syna, Otce i Ducha uměle v alegorických kázáních, připodobňujících tuto provázanost k “fungování” rodiny. Uchopením textu bez detailnějšího vidění vznikají neopodstatněné výklady Boha ve třech osobách. (4.) V církvi, kde se od samého vzniku vedly debaty na úrovni rozumu, grafů a “selského” vysvětlování, najednou chybí tabulka, kde by se trojjedinost definovala. A to je to, co Boha dělá Bohem.

• (1.) James White se v roce 1846 zmínil o Trojici jako o” starém nebiblickém trinitárním učení”. Tento názor zastával i v roce 1877 (G. R. Knight – Hledání identity – vydal Advent Orion,  2007,  85)
• (2.) Henry Mervill, Alfred Edisherm, H. L. Hastings a další
• (3.) Např.: „Ze všech zvířat na zemi smíte jíst…“ aneb O čistém a nečistém ve Starém zákoně, ThDr. Jiří Moskala (Advent 7/1997)
• (4.) Výklad textu Gn 1,26 ”učiňme člověka” jako důkaz Trojice je dogmatizující, neodpovídající starozákonní zvěsti. Množné číslo, jehož přitom užívá, vyjadřuje nejspíše slavnostní formu jedinečnosti Jeho rozhodnutí. Také je ovšem možné, že spolupůsobilo hebrejské označení pro Boha ”elohím”, které je gramaticky množným číslem. ( ThDr. Miloš Bič  – Svíce k nohám mým, Evangelická církev metodistická, 1992, str.28 )

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“ porušování.                                                                                                                                CH. Hitchens

1. PÍSMO SVATÉ

  Nemohu opomenout velikou úctu členů CASD k Bibli samotné, jakoby postavenou na onom sola scriptura (1.), kde to zpočátku může vyznívat velmi svatě, ale v praxi to může vést, a často i vede,  k jiným závěrům.

  Vztah k výkladu Bible a její praktikování stále stojí na sloupech uchopení farmářů (2.),  kteří odmítali jakýkoliv bližší vhled na jazyk, pozadí, dobu, kulturní podtext doby a hlavně nerozlišovali, co je názor biblického vypravěče a co názor Hospodina. Tak je tomu i podnes. Tím vznikají veliké paradoxy, kdy členové, kteří se více zajímají o bližší vhled do Písma, naráží na veliké rozdíly ve výkladu, ať už jde o historické nepřesnosti, datace, ale především o ohýbání sdělení biblického vypravěče proto, aby se výsledná aplikace nelišila od sdělení již napsaného a nezměnitelného ve spisech adventistické vůdčí osobnosti E. G. Whiteové.

  To se v poslední řadě odráží jak v kázáních, kde se přístup k Písmu a solidní exegeze často nahrazuje moralistickým klišé nebo staromilským skuhráním na dnešní nebezpečný „svět venku“, ale také i v praxi, kdy z vytrhaných veršů bez kontextu vzniká ve sborech podivná “teologie“ blížící se heretickým prvkům, které mají spíše vydírající charakter na členy.

  Ovšem určitě existují i uvnitř CASD obdarovaní teologové, kazatelé, laičtí kazatelé, skupinky sobotní školy, kteří se občas snaží tyto ledy prolomit, žel, vždy sklidí srovnání s již napsaným a daným, kritiku, že se to neslučuje se základním věroučným vyznáním CASD. Jejich kritici a „věrní“ členové mají v tomto nejen jakousi „pravdu“, ale i vítr v plachtách (3.) se současným vedením a nasměrováním vyšších složek církve. (4.)

  Myšlenky, studie, služebnosti, kázání lidí, kteří přistupují k Písmu nehistorickým pojetím adventismu, vždy vyšumí pod nálepkou liberálů a nad živostí Písma zvítězí většinou pragmatismus a rutinérství.

  Veliká naděje v přehodnocení k přístupu k Písmu, která vznikala v adventismu v letech 1980-90 brzy vyprchala, hodně vzdělaných lidí církev opustilo  nebo tento boj vzdalo. (5.)

            „Přirovnávám evangelium k obrazu a učení církve adventistů k rámu. K tomu, abyste ukázali       obraz, nepotřebujete rám, ale dobře zvolený rám jistě upoutá pozornost na obraz a podtrhne      jeho krásu. Problém nastává tehdy, když je rám příliš velký a dominantní a zastiňuje obraz….      Našich 27 věroučných bodů je toho příkladem.”                    (J. David Newman šéfredaktor oficiálního     církevního časopisu Ministry, kazatelské oddělení CASD-1992)

  Zůstává nepatrný počet členů, kteří objevili a objevují krásu Písma, dají si tu práci pro svůj duchovní život porovnávat vícero překladů Písma, biblický slovník atd. Chtějí být dospělými křesťany, jak píše ap. Pavel, bez infantilnosti vzpomínání na časy minulé a chtějí se vydat na cestu v pohybu a zrání.

  Otázkou zůstává, proč musí vést partyzánský boj v něčem, co má být samozřejmostí křesťanské církve? A proč muset neustále vykrývat útoky ze strany těch, kteří citují (věru adventisticky) uchopení vztahu k Písmu?

——————————————————————————————————————–

(1.) Paradoxně i navzdory fyzice se CASD k tomu, aby spatřila a porozuměla velkému světlu (Písmu), musí  nechat vést výkladem malého světla, to jsou spisy E.G.Whiteové. (E. G. W. – Veliká propast, COL 260, nebo Letter 127, 1910 {3SM 32.2}).

http://egwtext.whiteestate.org/publication.php?pubtype=Book&bookCode=3SM&lang=en&pagenumber=32&paragraphReferences=1

Popírá tím ono své tvrzení, že Bible se vykládá pouze Biblí.

(2.) 35 lidí ve stodole ve Volney. (Adventismus v proměnách času, str. 46 – G. R. Knight – vydal Advent – Orion, 2003).

V učení a tradici církve tak i nadále zůstala pevně zakořeněná snaha baconovsky a za pomoci common sense pochopit Bibli indukční metodou, kdy jedno místo vysvětluje druhé. Z toho pak logicky plynulo úsilí racionálně vysvětlit a nalézt odraz prožívaných dějinných událostí ve výkladu apokalyptických prorockých knih Daniel a Zjevení.                                                                       (B. Jetelina – disertační práce 2012, str. 49)

(3.) Citace z písně bývalého člena CASD J.Pešiny

(4.) “Vyhněte se praktikám zvaní hlavních duchovních mluvčí, kteří nejsou adventisté sedmého dne, aby hovořili na našich církevních shromážděních, na setkání mužů, setkání žen, na ozdravných pobytech a kazatelských setkáních, na akcích mládeže a velkých shromážděních…..hovořím tady o žádání těchto lidí, aby prezentovali hlavní duchovní prezentace, když pravděpodobně nemají žádné porozumění tématu Velkého sporu věků.” (předseda Generální konference CASD T. Wilson – Boží církev ostatků, Sacramento, Kalifornie, 2011).

(5.) V roce 1982 odstoupilo nebo bylo zbaveno kazatelského úřadu 120 kazatelů CASD, protože nemohli podporovat určitá učení a současné jednání organizace. (Raymond Franc – Krize svědomí – nakl. ETHICS, 1994, str. 5).