Poprosili mě známí, jestli bych jim nenatočil a nesestříhal svatbu.

Protože vím, že je to věc nelehká, tak se mi zprvu do toho moc nechtělo, ale při zažité atmosféře toho nikterak nelituji. Nejen, že to novomanželům slušelo, ale mohl jsem poznat, jak je dobré, když ti dva jsou v napjaté atmosféře v pohodě. Tréma, focení, přesuny, časové limity, to vše prubuje charakter a musím přiznat, že jsem dlouho tak pohodovou svatbu nezažil.

Poznal jsem i, jak je dobré mít prima rodiče, kteří nechápou svatbu jako nějakou společenskou nutnost.

V upřímnosti hostů a přispěvovatelů, ať už písní, darem, kyticí, bylo znát, jak je dobré dopředu budovat vztahy a neuzavřít se do klece jen ty a já.

Další nepřehlédnutelná věc – je dobré mít i pěkné vztahy s jinými církvemi, kde množství lidí, pokud se nevejdou do domovského sboru, může prožít den v zapůjčené jiné modlitebně, kde se před pár hodinami ukončila bohoslužba a jakoby pokračuje vyznáním manželů.

A tak je dobré prožívat i dělat věci dobré. To přeji nejen novomanželům, ale i nám všem.

Chcete-li, nahlédněte do atmosféry v přiloženém videu.(Doporučuji načíst v HD kvalitě.)

Přišel mi jeden z mnoha emailů, kde se opět hudba „nálepkuje“ na:

tu křesťanskou, dobrou a svatou, a na tu satanovu.

Opět nějaká zhrzená světoznámá, rocková hvězda (kterou do té doby nikdo neznal) vydává svědectví, jak se vymotala z „ďáblova chřtánu“ a nyní už jen zpívá s naprostou jistotou písně Bohu prý milé.

Nechci nikomu brát jeho zkušenost, jen bych rád upozornil všechny diskutéry a rádoby „křesťanské vymítače“ na pár otázek:

 – Skutečně všude, kde není dokola omíláno Boží jméno, tak je to světská muzika ?

– Opravdu se prožitek s Pánem Bohem, který je mnoho pestrý, vejde pouze do jednoho dovoleného hudebního stylu?

– Poznají vůbec bojovníci proti jazzu, rocku, že se jedná o tento rytmus?

– Není předepsání a definování hudebního stylu (který členové mohou pouze poslouchat), projevem fundamentalismu až sektářským zásahem do intimního kulturního prožívání jednotlivců?

– Nechci podceňovat vliv hudby, ale nestálo by za to více hudbě naslouchat, než o ní jen mluvit v podobě neustálého „malování čerta na zeď“ v podobě neustálého se vymezování proti něčemu?

– Skutečně jsme si jistí v tom, že Boží slunko nesvítí i na jiné, kteří v textech poctivě hledají, žízní, radují se, nebo naříkají, žalmují?

Zkusme o tom přemýšlet, třeba u videa z nedávno proběhlé pohodové akce Folkové ostrovy, kde jsem měl možnost pobýt i s kamerkou.

Vážím si proto „potulných“ folkařů, kteří slovy a melodií sbírají poslední záblesky lidskosti, aby tak jiskřička přeskočila na posluchače a díky Bohu jim tak vracela lidskou tvář.

Amatérský videoklip ze setkání na biblí, které probíhá jednou týdně. Je to pro nás povzbuzení, tajemství, veselé i vážné posezení při otvírání vícero překladů a vhledů, text po textu.