Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH. Hitchens

12. CÍRKEV

Často kritizované heslo katolické církve, že mimo církev není spásy, postihuje adventismus v učení vice než zdrávo. Zatímco katolická církev se od tohoto oprostila a hodně reformovala (1.), v praxi CASD to nadále trvale zůstává. (2.)

Členové CASD často musí vynaložit veliké úsilí, pokud si chtějí zachovat skupinku, společenství obyčejného sdílení víry. Často je to za cenu nálepek, že brzdí druhý příchod, že jsou nejednotní, nebo že je satan ponouká, když kritizují vyšší církevní složky. (3.)

    Mám totiž za to, že dar vzájemných bratrských vztahů, který je nám zpřístupněn smírčí obětí Pána Ježíše Krista, jsme ještě zdaleka nedocenili. Spokojujeme se s příliš povrchním mechanismem. Brouzdáme celá léta na mělčinách pro neplavce a říkáme tomu křesťanský život. 

               Jiří Hurta- Hledejte krále, str. 161 (vydala Evangelická církev metodistická 1991)

—————————————————————————————————————————————-

(1.)  „Katolická církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování a života, pravidla a nauky. Ačkoli se v mnohém rozcházejí s tím, co ona věří a k věření předkládá, přece jsou nezřídka odrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi.“

Druhý vatikánský koncil 1965

Například vůči textu koncilního dokumentu Gaudium et Spes by jen velmi obtížně argumentačně obstálo tvrzení, že katolická církev sleduje svoje vlastní cíle „bez ohledu na prospěch vlád či národů“. Viz Ellen G. WHITEOVÁ, Velké drama věků, s. 376.  (B. Jetelina)
(2.) Ta (náboženská praxe) je zejména poznamenána přesvědčením, že jako jediní na světě znají absolutní pravdu o Bohu a o tom, jaká je jeho vůle pro lidi. Dále pak pevně věří, že ti adventisté, kteří nepřijali přístupy a učení historického adventismu, celým svým životem vykazují znaky odpadnutí. Druhým důsledkem (logicky) je pak výrazný mučednicky syndrom vedoucí k hluboké nedůvěře k oficiální Církvi adventistů sedmého dne a také ke krajně nepřátelským postojům vůči

evangelikálním adventistům a jiným křesťanům. Historičtí adventisté tak sice v církvi adventistů zůstávají, ale vytváří k ní paralelní, nezávislé struktury – školy, zdravotní instituce a vydavatelství, které propagují extremistické a morálně

přepjaté postoje v otázkách životního stylu a poslušnosti. Dále pak nesouhlasí s jakýmkoliv dialogem mezi adventisty a jinými denominacemi. Veškeré takové pokusy označují za zradu, odpadnutí a zaprodání se Babylonu. Jejich odpor ke katolicismu je až patologický. Nutně pak podléhají i nejrůznějším teoriím o „jezuitském spiknutí“ všeho „odpadlého křesťanství“ proti poslednímu ostatku věrného Božího lidu, za který ovšem považují sami sebe.

(   B.Jetelina –diplomová práce ASD mezi modernou a postmodernou str.139-140.)

(3.) Ted N. C. Wilson, předseda Generální konference, při kázání zdůraznil, že se satan snaží využít všechny prostředky, které má k dispozici, aby se pokusil zničit církev adventistů a ochromil její poslání zvěstovat brzký Ježíšův příchod.

„Ačkoliv rozsáhlé pronásledování určitě přijde, v současnosti se satan pokouší oslabit církev zevnitř pomocí rozkolů, nesouladu a přizpůsobení se světu, “řekl Wilson.

                                                                                                                                          (Advent 10/2014 str.28)

             Pozn.autora: Divím se redaktorům, že jim nebyla hanba článek vytisknout.

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH.  Hitchens

 11. RŮST V KRISTU

Bod učení, který mají i jiné církve, je nadmíru logický. Pokud se setkávám s Kristem, musí se to na mně někde odrazit, zrcadlit. Problém nastává ve výkladu a představách členů, vůdců, jak se to projevuje.

A tak se často objevují “skryté mety” definic, jak je v 11. bodu věroučného vyznání CASD. Používají se slova, jako:

zlo se nás pokouší stale ovládat

trvalé odevzdání (1.)

misijní úkol

A potom se často církev (popřípadě sobotní škola) namísto sdílení stává místem poučování (2.), lidé jsou poměřováni skrze citáty “prorokyně” a misisjní výkony.

    Jestliže se přihlašujeme k víře Abarahamově, pak si v síle tohoto příběhu dobře uvědomme, že víra není jakési “přesvěčení”, soubor náboženských tvrzení, o kterých si myslíte, že jsou pravdivá. Víra je cesta -cesta, která prochází i temnotami a vede často až na samou hranu.

                                                       T.Halík – Oslovit Zachea, str. 181 (kázání únor 1997)

——————————————————————————————————————–

(1.) Církevní řád  CASD vydaný 2010, strana 148.
(2.) „Cílem kázání je zprostředkovat setkání s Bohem, není to poučování a moralizování.“ školení laických kazatelů 1998 B.Hrabčuk (bývalý člen a kazatel CASD).

(3.) Svědčí o tom např. ukázka ze studia “sobotních úkolů”– Růst v Kristu 4/2012

Jak se zapojuješ do plnění poslání církve? V čem bys mohl být aktivnější? Proč je pro tvůj duchovní růst důležité, aby ses účastnil poslání církve? -str. 56.

Jaký vliv má porušování Božího zákona ve tvém životě? Co ti tvoje odpověď prozrazuje o důležitosti zákona?- str. 70.

Západ slunce: 16:02   str. 94. 

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH.Hitchens

10. ZKUŠENOST SPASENÍ

K této preambuli by se dalo říci amen až do chvíle, kdy se opět dočtete: “že Duch do našeho srdce vpisuje Boží zákon…” (1.) Opět nechápu, co to má společného se zkušeností spasení a nepotkal jsem člověka, který bez adventistické školy došel pouze pod vlivem Ducha k tomu, že: Já jsem tě vyvedl ze země egyptské…ani otrok tvůj…nebo od západu do západu….. (2.)

Jistota spasení z milosti, tolikrát skloňovaná v učení CASD, je velikou nejistotou, proto se tomuto tématu věnuje nemalý prostor např. v periodikách sobotní školy. Neustále se na toto téma mezi členy šermuje v diskuzích. (3.)

Aby ne. Některým pomalu dochází, že spasení je zdarma a nezasloužené, ale stale jsou v CASD “strážci”, .kteří upozorňují na již dané a neměnné učení, že je to průkopníky napsáno jinak. A, žel Bohu, “mají pravdu”.

„Máma vždycky říkala, že zázraky se dějí každý den. Někdo tomu nevěří, přesto je to tak!“

Forrest Gump

——————————————————————————————————————–

(1.) My jsme lid, který zachovává Boží přikázání… všechny možné fáze kacířství byly představovány, jen aby zatemnily naši mysl ve vztahu k učení Slova….  E.G.W.ve Vybraných poselstvích, sv. 1, str. 207 a 208
(2.)  Přinášením svých těl vyjadřujeme podrobení se Duchu Ježíše, který pak skrze nás činí „dobré skutky, které nám Bůh připravil“ (Ef 2,8-10). Toto podrobení našich těl Duchu Svatému je něco jiného, než přijetí schopnosti zachovávat zákon..   Legalisté obecně ve skutečnosti nikdy nedokáží konzistentně zachovávat ani to, co si sami odsouhlasili. Všichni tak spadají pod odsouzení Nového zákona, který říká „nejsme děti otrokyně, ale ženy svobodné“. (Ga 4, 3)

R. K. McGregor Wright, PhD má doktorát z oboru historické teologie. V současné době píše a učí na Aquila and Priscilla Study Center.

(3.) http://mpavlik.casd.cz/2014/02/21/milost-je-nakazliva-luk-191-10/comment-page-1/#comment-57219

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH.  Hitchens

9. KRISTŮV ŽIVOT, SMRT A ZMRTVÝCHVSTÁNÍ                 Přesto, že v preambuli vyznání CASD je použita formulace „jediným smiřujícím prostředkem zůstává“, dále v článku je (samozřejmě) ihned dodáno, že „smíření na kříži obhajuje spravedlnost Božího zákona„. (1.)Nejen v tomto vyznání, ale i v periodikách, je opět vidět, jak se adventismus v základní větě kříže „dokonáno jest“ (2.) točí jak vítr v bedně. Není divu. Vybruslit z textů Galatským, Římanům atd. dá opravdu práci, a tak se na Kristovu smrt nanáší další zbytečné náboženské požadavky, prodlužují se termíny vykoupení (3.) a roztrhnutá chrámová opona se opět do půlky zpátky sešívá.A je to velká škoda. (4.)————————————————————————————————————

   (1.)   Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázání, protože bylo mdlé a neužitečné. Nebo ničeho k dokonalosti nepřivedl zákon, ale na místo jeho uvedena lepší naděje, skrze niž přibližujeme se k Bohu. « (Žid. 7, 18. 19.).

   Už tato místa by měla adventisty vyvésti z jejich bludů. Ale nikoli. Oni dělí zákon a libovolně určují, které partie jeho jsou těmito místy míněny. Ovšem v tom usnadnilo jim rozdělování zákona i od jiných; i v církvi kdysi obecně takový názor byl šířen, že prý zákon dělí se na obřadní a mravní, onen že byl smrtí Kristovou zrušen, tento pak zůstává jako další závazek.

   Zapomínají, že smrtí Kristovou začíná něco jiného: Působení zákona života Kristova. 

   Alois Adlof, Falešný peníz: Adventisté a jejich učení ve světle Písma, KSM, Praha 1929 *

    

   (2.) Samotný obrat dokonáno jest je tvořen perfektem slovesa telew ve třetí osobě singuláru:tetelestai. Toto sloveso nalézáme v Bibli celkem 28 krát, a vztahuje se zde k ukončenému ději, což v tomto případě ještě zesiluje jeho perfektní tvar. **

    

   (3.) Ještě není dokonáno. Předchozí body ovšem zdaleka nejsou hlavní odlišností adventistické soteriologie ***. Zatímco ortodoxní křesťané věří, že dílo spásy bylo dokonáno smrtí na kříži, pro Ellen Whiteovou a adventisty je kříž teprve začátkem spásy: „Svou smrtí dílo započal a vystoupil po svém vzkříšení na nebesa, aby je dokonal“. To podstatné mělo teprve nastat v roce 1844 v nebeské Svatyni svatých, kam toho roku Kristus konečně vstoupil, aby hříchem poskvrněnou nebeskou svatyni svojí krví očistil……Kříž a vzkříšení je zde proto, aby křesťané důvěřovali, stejně jako Kristus na kříži, Bohu, ale odpuštění jejich hříchů je zde až nadějí budoucnosti.

   Aleš Franc, Historie a teologie adventismu, diplomová práce, str. 56, Banská Bystrica 2012

    

   (4.) Je možné říci, že dnešní CASD, dítě onoho velkého probuzení a velkého zklamání po něm, nezapře geny a výchovu svých předků – v dobrém i ve zlém. Nicméně ani církev, která se dnes považuje za výlučnou strážkyni Boží pravdy, nemůže vstoupit p druhé do téže řeky.

     Chce-li být pro dnešní svět nadějí, bude muset najít odvahu k sebereflexi, otevřít se, překročit svůj stín a zbavit se některých rodových zatížení.“

                                                               Adam Fišer, časopis DINGIR 4/2006 *. str. 131

    

    

    *  (pozn. autora) co se pohnulo za ty roky (1929 až 2006)?  

   ** perfektum je slovesný čas vyjadřující v minulosti skončený děj zasahující svými výsledky do přítomnosti

   *** soteriologie  = část křesťanské dogmatiky pojednávající o vykupitelském poslání Krista

    

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH. Hitchens

8. VELKÝ SPOR

Učení, že celé lidstvo je vtaženo do velkého sporu mezi Kristem a satanem, má už od svého vzniku velké trhliny. (1.) Jednak Starý zákon je poněkud zdrženlivější k barvitému popisu satana v jeho vlivu minulém, přítomném i budoucím. Starý Izrael to ani tak neřešil. (2.) Zatímco spisy E .G. Whiteové, které toto téma dotáhly do absurdna, se popisem Lucifera (3.), satana a sporu jenom hemží. (4.) Opět vše pochází z ”gruntu”, výkladu prvních kapitol bible, které mají úplně jiné rozměry a dopad, než jak je v učení CASD popisováno.

Skrze toto dogma adventismus pohlíží na svůj zúžený výklad dějin, učení jiných církví a jasně definovaný životní styl.

——————————————————————————————————————–

(1.) – V tématu velkého sporu E .G. W.  není Ježíš vykreslován jako věčný a Otci rovný (= Bůh) – to by si ho všichni andělé pamatovali a věděli, že vždy byl Bohem, a ne že ho Bůh povýšil, že mu svěřil vládu, protože byla i Jeho přece vždy. – Tomáš Plechatý

– Na základě autority E. G. W adventismus učí, že Bůh musí satanovi dovolit uvalit utrpení, těžkosti a smrt, aby přesvědčil lidi a další světy o tom, co je zlé. Tak vzniká ve sborech mnoho duchovních schizofreniků, protože členové se neumějí vyrovnat s pocitem “pokusných králíků”.

– Pokud byl satan skutečně tak mocný a Eva podléhala pouze své stvořené chuti, tak by si to měl správně Pán Bůh vyřešit pouze se satanem, atd.,  atd.

(2.) SZ chápe převážně úlohu člověka jako svobodného a zodpovědného za své jednání, nikoliv jako tvora zmítaného v nějakém sporu. Příběhy ukazují člověka jako samo o sobě zloplodného a ke zlu vynalézavého – “Kde není díra, nemůže být myš“ – Talmud

(3.) „Lucifer si zprvu neuvědomoval skutečný ráz svých pocitů, bál se zatím vyslovit výplody a představy své mysli, přesto se jich nevzdal.“ E. G. W., Drama věků 1., str. 16, vydáno 1969

Opět ukázka ortodoxního výkladu, kdy se znají dokonce pocity aktérů a velikého zúžení výpovědní hodnoty příběhu. Bible sama o sobě Lucifera se satanem neztotožňuje. Slovo Lucifer je zde posměšným, resp. ironickým titulem babylonského krále, a je zřejmě biblickou reakcí na vztah Babylóňanů k astrologii (Iz 14,12). Až sekundárně podobnost textu s L 10,18 a Zj 9,1, srv. 12,9, vedla k užití tohoto titulu pro satana a potažmo andělskou vzpouru. Nicméně skutečnost uvedená ve Zj 22,16 ukazuje na to, že tento titul patří Pánu Ježíši Kristu.  Wheaton, D. W., Nový biblický slovník, s. 561

(4.) Pokud si zadáte na oficiálních stránkách CASD, které zpřístupňují dílo E. G. W. v angličtině,  https://egwwritings.org/, do vyhledávače slovo ”satan”, objeví se Vám cca 22 000 citátů od autorky. Je to až chorobný úkaz, jaký prostor tomuto tématu věnuje.

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH. Hitchens

7. PŘIROZENOST ČLOVĚKA

Už jen základní uchopení prvních kapitol bible a způsob vyjádření veršů, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu, zavedl v učení, ve výkladu a praktikování přepodivný tlak na členy.Pojmy jako:

– teologie poslední generace (1.)

– ti, kteří zachovávají Boží přikázání

– dokonalost (dnes se opatrněji používá termín posvěcení)

– urychlení nebo opoždění druhého příchodu

vznikaly už od průkopníků a byly dotaženy M. L. Andreasenem (2.) do absurdní podoby. A to ve výkladu postaveném (jak jinak ) i na spisech E. G. W. (3.) V zjednodušené formě, pokud je přirozenost člověka hříšná, dochází k tomu, že postupným klesáním krok za krokem, skutek za skutkem sestupuje k hříchu. Pokud tento proces obrátíme a člověk krok za krokem, skutek za skutkem ”začne něco se sebou dělat”, lze dojít postupným dodržováním desatera k dokonalosti (zapečetění), posvěcení. Tak vzniklo učení v adventismu jednak o poslední generaci, ale také  se to stalo živnou půdou pro tvrzení o vyjímečnosti ostatku.Vždyť která jiná církev ve svém dodržování těchto bodů to členům ”umožňuje”? Odpověď (často přímo v úkolcích sobotní školy): „no přece žádná, jenom ta naše“. (4.)

Nutno čestně přiznat, že v CASD v Čechách je pár teologů a kazatelů, kteří nesouhlasí ani neučí Andreasenovu ”hypotézu”, žel, musí našlapovat jako slon v porcelánu, protože v povědomí sborů a periodikách  je toto učení stále zakořeněno a současným vedením i živeno.

——————————————————————————————————————–

(1.) ”Jedním z charakteristických znaků Božího lidu posledních dnů je skutečnost, že členové Jeho církve přijímají a věří všem deseti Božím přikázáním, včetně čtvrtého, které nás napomíná, abychom pamatovali na Sobotu Páně. Zachovávání Soboty je nejen znamením Jeho stvořitelské moci na počátku, ale je také hlavním znamením Božího lidu posledních dnů  …” Kázání předsedy Generální konference Církve adventistů sedmého dne Teda Wilsona 3.7.2010, Atlanta, USA

(2.) M. L. Andreasen – adventistický tajemník školy a profesor, který mimo jiné dotáhl eschatologii CASD do útočného stylu chápání – viz např. G. R. Knight – Hledání identity, str. 111., vydal ADVENT ORION, 2007

(3.) „Adventisté sedmého dne jsou vyvoleni Bohem jako zvláštní lid, oddělený od světa. Učinil je svými představiteli a povolal je, aby se stali Jeho vyslanci v posledním díle spasení.“ E. G. W., Svědectví č. 7., str. 138

(4.) Ukázka nešťastně manipulativních otázek v periodikách sobotní školy:

– Přemýšlej o důvodech, které máme jako adventisté sedmého dne pro naši víru. Jaké to jsou důvody? Proč bychom nikdy neměli pochybovat při jejich prožívání a sdílení se s ostatními?  

 – Jaká je naše role v předávání biblického poselství, aby ho ostatní mohli poznat? Kde naše odpovědnost začíná a kde končí?

 – Jak by se tvůj život lišil, kdyby ses Božímu zákonu nepodřídil?

                                                Biblické úkoly, periodikum sobotní školy, 1/2015 – Přísloví

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH.  Hitchens

6.STVOŘENÍ

Zatímco jiné církve vědí z teologie, že pod prvními verši knihy Genesis se skrývá:

– ohromná, barvitá zpráva

– že Hospodin je jediný Bůh

– čím se v činu liší od ostatních bohů v pohanských představách

– příběhy prvních kapitol se dějí dodnes a mohu do nich vstupovat

– pravdivost příběhu je vnitřní

– vědí z teologie a přiznávájí, že se jedná o polemiku autora s mýtem

…….adventismus se soustřeďuje na 24 hodinový cyklus.

Řadí se tak mezi nejhorlivější stoupence (1.) a zastánce fundamentalistického přístupu k textu.Tím zcela ignoruje původní vypravěčský záměr, který neměl vůbec za cíl dělat reportáž historických souvislostí.

Musí. Již předem daný popis stvoření ve spisech E.G.Whiteové a definice učení od průkopníků nedovolují jakékoliv bližší ohledání textu, natož reflektování vědy (2.)Vzniká tak v praxi církve paradox.Ti vzdělaní v církvi CASD, kteří vědí, se musí naučit proplouvat nebo povětšinou mlčet v napětí mezi citáty ”prorokyně” a současným poznáním. Myšlení členů, směr církve, tak určují paradoxně nevzdělaní lidé v periodikách a v diskuzích na církevních stránkách (3.), zatímco vedení církve v Čechách, na Moravě a na Slovensku mlčí. A, žel Bohu, ví proč (4.) Je si vědomo, že ortodoxním zastáncům doslovistického výkladu textu vykrývají záda spisy E. G. W., ale i současné vedení a nasměrování církve. (5.)

Určitý nádech v 80. – 90. letech v uvažování církve ve vztahu k vědě (6.) byl zdárně potlačen, a protože i dnes se objevují uvažující členové, církev věnuje nemalé usílí a finance na udržení neotřesitelného učení. (7.)

——————————————————————————————————————–

(1.).     Tvrzení, že země je stará pouze tisíce let, které zastávají kreacionisté, má své počátky u adventistickych průkopníků, jmenovitě u Ellen Whiteové. Více viz NOLL, M. A., The Scandall of the Evangelical Mind, s. 13.   (B.Jetelina-diplomová práce Adventisté s. d. mezi modernou a postmodernou – str.53)

(2.)     Jedna z mnoha ukázek, jak lze „vybruslit“ z míst, kde je E .G. White v rozporu s vědou: „Během jednoho setkáni, kterého se Bates zúčastnil, byla Ellen Whiteová ve vytržení ducha, ve kterém hovořila o některých planetách. Řekla: ,Vidím čtyři měsíce.‘ Bates, ktery měl znalosti z astronomie, poznal, že se jedná o popis Jupitera. Následně hovořila o dalších oblastech vesmíru a popisovala překrásné pásy a prstence. Pak řekla: ,Vidím sedm měsíců.‘ Na což Bates reagoval slovy: ,To je Saturn.‘ Potom následoval popis Uranu se šesti měsíci. To byl pro Batese dostačující důkaz toho, že k ni opravdu ve viděních hovoří Bůh. Thompson nás následně upozorňuje na skutečnost, že počet měsíců, který Ellen Whiteová udala, odpovídal tehdejším znalostem. My ale dnes už víme, že tyto planety mají mnohem vice měsíců, než kolik jich popsala — jejich počet rostl úměrně s tím, jak se zvyšovaly schopnosti teleskopů.“ Bradford: Proroci jsou lidé, str.6 5- 66, vydal ADVENT-ORION, 2007

(3.)     Viz zablokované diskuze na oficiálních stránkách CASD nebo blog M. Pavlíka – je na pováženou, jak dokáže pár ortodoxních ”strážců pravdy” určovat krok, zatímco 70 čtenářů denně mlčí, včetně těch, kteří vědí…..

(4.)     Poznámka autora: “Ryby si nevypustí samy rybník”

(5.)     „Nedovol někomu, že budeš věřit, že toto je zastaralá, nevzdělaná a neinteligentní víra, víra v doslovný šestidenní stvořitelský týden se sobotou jako každotýdenním památníkem Boží stvořitelské moci je víceméně hlavní částí závěrečných charakteristik Boží církve ostatku“ T. Wilson, Boží církev ostatku finišuje, 2011, Kalifornie

(6.)  „Jako adventisté velmi prosazujeme vědeckou medicínu (to znamená, že naše nemocnice a personál budou odborně kvalifikovány pro poskytování zdravotní péče). Pak je ale velmi obtížné říct: „Bereme vážně jen ty vědy, které nám pomáhají v medicíně (jako je biochemie nebo neurofyziologie), ale ignorujeme jiné vědy (jako je geologie a paleontologie), protože nepodporují naše přesvědčení. Logicky je možné (i když kulturně obtížné) odmítnout vědu jako celek, ale pokud je jeden typ vědy teologicky legitimní, tak cely vědecký výzkum je v principu legitimní. Nikdo nemůže vybírat a volit mezi vědami. “

Adventistický teolog Fritz Guy: “GUY, F. Negotiating the Creation-Evolution War“, Spectrum, 1988, roč. 20

(7.)    Viz neustále zdůrazňované a uměle našroubované dodatky o 7-denním stvoření na biblické verše v úkolech sobotní školy.

Nebo církví placený velkoprojekt na ztvárnění naivního filmu „The Creation: The Earth is a Witness“ režiséra (adventisty) Henryho Stobera, který jde “povinně” a nadabován do všech sborů –  i v ČR.

 Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH.  Hitchens

4. SYN

Tam kde evangelia mlčí o Kristově dětství Ellen Whiteová paradoxně podrobně popisuje Jeho chování.”Byl příkladem a všechny děti se mají snažit, aby ho napodobily…”

                                                                                          (YI, 8 září 1898, s.704)

Napodobování na místo následování života Ježíše vedlo a vede k demagogickým příkladům v praxi.Mnohokrát zaznívá v rétorice CASD věta-“a udělal by toto Ježíš?”Chodil do kina? (1.)

Vznikají a opakují se tak neustále debaty, které se táhly od konferencí v roce 1888 až do dnes např.v periodikách sobotních škol.Rozporuplné aplikace –   Ježíšovo Božství a Jeho lidství. (2.)

Neposkvrněnost hříchem a tudíž i svatá členská dokonalost.Buďte jako Ježíš.Když to dokázal On, dokážete to i vy.Samozřejmě ve spojení s Otcem.Protože slovo dokonalost už zní v dnešní době divně, začal se ve sborech, v periodikách používat pojem posvěcení.

Ale v jádru se tím myslí totéž.

• (1.) Není to tak dávno,kdy jít do kina bylo pro mnohé členy nemyslitelné.

(pozn. autora)

• (2.)… tento bod se stal nejhorlivěji diskutovaným problémem v dějinách denominace.

(G.R.Knight- Hledání identity,str.94,vydal ADVENT-ORION 2007)